3. Vzdělávací politika České republiky v kontextu Evropské unie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
3. Vzdělávací politika České republiky v kontextu Evropské unie (Lisabonský proces, Boloňská deklarace, Memorandum o celoživotním učení). Principy vzdělávací politiky ČR (celoživotního učení pro všechny, rovných vzdělávacích příležitostí, zaměstnatelnosti, sociální soudržnosti a sociální relevance, internacionalizace ve vzdělávání). Školská legislativa platná v ČR (školské zákony).
VZDĚLÁVACÍ POLITIKA
- obecně ji můžeme charakterizovat jako: souhrn formálních i neformálních pravidel, norem a praktik, které řídí a ovlivňují jednání jednotlivců a institucí v oblasti vzdělávání
- jsou to vlastně principy, priority a metody rozhodování vztahující se k uplatňování společenského vlivu na vzdělávání - toto rozhodování zahrnuje strategické záměry rozvoje vzdělávání, legislativní rámec činnosti vzdělávacích a vzdělávaných subjektů, způsob financování, vymezování vzdělávacích cílů a obsahů, stimulování a ovlivňování činnosti vzdělávacích subjektů a způsob jejich kontroly
- měl by být zajištěn chod vývoje školství bez ohledu na to, která vláda je zrovna u moci a kdo je ministrem školství
- důležité je, aby vzdělávací politika vyjadřovala stanovisko a názor celé veřejnosti, ne jen určitých institucí či jednotlivců
- pokud mluvíme o vzdělávací politice, měli bychom rozlišovat:
a) vzdělávací politiku jako praktickou činnost – ta se zabývá reálnou tvorbou politiky, otázky týkající se např. způsobu a míry financování, tvorby kurikulárních dokumentů apod.
b) vzdělávací politiku jako vědní obor - zkoumá a analyzuje to, jakým způsobem praktická vzdělávací politika probíhá, proč právě tímto způsobem a ne jiným
- jejím znakem je interdisciplinárnost – tj. k tomu, aby mohla být vzdělávací politika tvořena, je třeba čerpat z mnoha jiných vědních oborů, především z ekonomie vzdělávání, sociologie vzdělávání, pedagogiky nebo politologie
Principy vzdělávací politiky:
- jedná se vlastně o myšlenkové koncepty, na nichž je vzdělávací politika vystavěna a z kterých vychází
- níže uvádím principy vzdělávací politiky demokratických zemí
1. princip rovnosti příležitostí ke vzdělání
- v Listině základních práv a svobod je zakotveno, že každý člověk má právo na vzdělání
- každý občan by tedy měl mít stejnou možnost vzdělávat se - to, jakým způsobem se občané těchto možností chopí, už záleží jen a pouze na nich samotných a vzdělávací politika s tímto nemá nic společného
- principu rovnosti příležitostí ke vzdělání se demokratické země snaží dostát tím, že vypisují a používají nejrůznější programy na podporu skupin obyvatelstva, jež jsou nějakými způsoby znevýhodněné, například hendikepované osoby nebo národnostní menšiny
2. princip celoživotního vzdělávání