Pedagogika - stará 1 nejstručnější

1. Základní rysy výchovy. Funkce výchovy v životě člověka a společnosti.

Výchova: cílevědomé, záměrné, soustavné a organizované působení na člověka. Rozvíjení osobnosti (různé definice). Výchovou se snažíme o komplexní rozvoj jedince

Obecné rysy výchovy: mezi výchovou a společností je vždy hluboká vazba (každá výchova vždy byla determinována ideály své společnosti, její ekonomikou, jejím sociálně – politickým uspořádáním i její kulturou). Je hodnotově pozitivně zaměřená, výchova působí záměrně (x prostředí, které působí bezděčně). Výchova spolu s dědičností a prostředím ovlivňuje a rozvíjí jedince.

Základní rysy výchovy:

Výchova by měla být demokratická (rovnost šancí na vzdělání), humanistická (dílna lidskosti), univerzální (týká se každého a všude), pluralitní, globální + teritoriální + individuální, interkulturní, komplexní, permanentní (jde o celoživotní rozvíjení osobnosti) a spjatá se životem. Předpokládá propojit výchovu druhým jedincem (heteroedukaci) a sebevýchovu (autoedukaci), mnohostranná orientace (dříve jednostranná), snaží se:

připravit jedince pro základní sociální role

rozvíjet základní fyzické a psychické kvality jedince (poskytuje mu potřebné vědomosti, cvičí jeho dovednosti a návyky)

rozvíjet jedince v jednotlivých oblastech kultury (filozofie, ekonomiky, práva,…)

Druhy výchovy:

• přímá = intencionální (bezprostřední pedagogovo působení)

• nepřímá = funkcionální (působení upraveným prostředím)

• heteroedukace – výchova druhým jedincem

• autoedukace – sebevýchova

Funkce výchovy:

Příprava k sociálním rolím (jedinec jako občan, jako pracovník, ochránce a tvůrce životního prostředí, partner, řidič, účastník kulturního života, uživatel hodnot, uživatel volného času, účastník dopravy) – selhání jedince postihuje celou společnost.

Rozvoj základních kvalit osobnosti:

dvoustrannost výchovy:

a) vzdělávání – vědomosti, schopnosti, dovednosti a návyky

výchova v širším slova smyslu

b) výchova v užším slova smyslu – postoje ke skutečnosti, potřeby a zájmy, chování

a) + b) tvoří v pedagogickém procesu jednotu ( mluvíme o jednotném výchovně–vzděl. proc.)

Výchovné složky: Již Aristoteles rozlišoval výchovu rozumovou, mravní a tělesnou.

výchova světonázorová (náboženská a filozofická)

v. jazyková, vědecká, ekologická

v. technická, ekonomická, pracovní

v. mravní, právní, politická

v. estetická

v. tělesná (zdravotní a pohybová)

Demokratická, harmonická výchova

Vyznačuje se prvky demokracie, pochopení. Existují jistá pravidla hry a děti jsou přiměřeně kontrolovány. Od dětí se vyžaduje povídaní na intelektuální úrovni a správné sociální úrovni, vhodné k jejich věku a jejim schopnostem. Žádá se od dětí říci svoje stanovisko na přijetí určitého rodinného rozhodnutí.