Pedagogika - stará 1 nejstručnější

experiment – zkoumají se záměrně navozené pedagogické jevy

• přirozený experiment (ve třídě, pracovně,…)

• laboratorní experiment (závislost na speciálních zařízeních)

rozhovor – důležitá je důvěra, motivace nejobecnější otázky na začátku

• řízený, volný, individuální, kolektivní.

dotazník – výhodou je, že umožňuje podchytit velký počet případů a statisticky zpracovat výsledky; problémem je věrohodnost odpovědí pokusných osob, se kterými nemáme osobní kontakt

didaktické testy – význam při zjišťování vzdělanostního rozvoje

studium pedagogických dokumentů – významný zdroj informací při dotazníkovém výzkumu;

• žákovské práce /písemné práce, výkresy, umělecké a technické výtvory,…/,

• materiály, které odrážejí učitelovu práci /jeho plány, přípravy na pedagogickou práci, deníky, záznamy o práci kroužků,…/

• doklady o činnosti školy jako celku /plány školy, výroční zprávy, rozvrh hodin, učební řád,

Metoda měření výsledků – v oblasti tělesné, pracovní nebo umělecké výchovy; uplatnění fyziologických testů /dechových, tepových, tlakových,…/

Teoretické metody pedagogického výzkumu:

• analýza – proces faktického nebo myšlenkového rozkládání celku na části

• syntéza – poznání komplexních jevů prostřednictvím myšlenkového spojování

• induktivní metoda – je jednou stránkou induktivně deduktivního poznávání, pojem indukce přitom označuje úsudek založený na postupu od dílčího k obecnému

• deduktivní metoda – uplatněním všeobecného pravidla na jednotlivý případ

• modelování – reprodukce charakteristik určitého objektu na jiném objektu sestrojeném speciálně pro jejich výzkum

• formalizace – založena na posílení úlohy abstrakce, podstatou je zobecňování formy procesů různých svým obsahem, od něhož abstrahujeme, užívá se velmi zřídka

Metody vyhodnocovací:

nejčastěji se používá metod statistických

4. Výchova a vzdělání. Pedagog a vychovávaný jedinec.

Výchova:

Proces záměrného působení na osobnost člověka s cílem dosáhnout pozitivních změn v jejím rozvoji. Interakce mezi pedagogem a žákem. Proces záměrného a cílevědomého vytváření a ovlivňování podmínek umožňujících optimální rozvoj každého jedince, má připravit jedince pro základní fyzické a psychické kvality jedince, jde o průnik vzdělávání a výchovy v užším slova smyslu

Výchova v užším slova smyslu:

rozvoj postojů jedince ke skutečnosti, jeho potřeb a zájmů

Vzdělávání (příp. vzdělávací proces):

rozvoj vědomostí(představy, pojmy,názvy), dovedností, návyků a schopností

Základní rysy výchovy:

• permanentní (celoživotní) charakter

• univerzálnost (probíhá ve všech oborech a v nejrůznějších organizacích)

• pluralita (cílů, obsahů, forem, metod a prostředků výchovy)

2 základní formy výchovy:

• heteroedukace - výchova druhým jedincem

• autoedukace - sebevýchova