Pedagogika - stará 1 nejstručnější

- podílel se na 2. angl. rvoluci, v závěru života tvořil svá hl. díla

- spis „Myšlenky o výchově“

• Individuální výchova soukromým učitelem (před. vyšší vrstvy)

• Výchova:

1. tělesná – otužování, hygiena, prostá strava, pohyb, spánek

2. mravní – výcvik sebeovládání od nejútlejšího věku, vychovatel má být zprvu náročný a postupně se stávat přítelem, omezit však tělesné tresty a jít příkladem

3. rozumová – utilitarista, navazuje na Montaigna, když klade RV až na konec, vzdělání má být praktické  reálné věci, řemesla, jazyky učit bezprostřední konverzací

 cíl: úspěšný a zdatný gentleman (ne jedinec všestranně vzděl. jako např. u Komenského)

Jean Jacques ROUSSEAU (1712 – 1778) - Francie

- jeden z ideologů VFR, nejvýraznější postava fr.ped.18.stol., dodnes vliv

- pocházel z Ženevy, matka zemřela při nar., už jako chlapec studoval jazyky přírodní vědy, fil. (Locke, Deckartes, Plutarchos), střídal útočiště a zaměstnání, 2 roky strávil na venkově  vliv na jeho dílo

- 1741 do Paříže, 1749 soutěž vyhlášená Dijonskou akademií na téma "Zda pokrok ve vědách a umění a umění přispěl ke zkažení či k očistě mravů"

--- "Rozprava o vědách a umění" - zdůrazňuje ideálnost přírodního stavu (svobodu, rovnost, štěstí)

--- "O původu nerovnosti mezi lidmi" (1754) - důvodem je soukr. majetek, který nebyl získán vlastní prací

 „Emil čili o výchově“ (1762) - (parlamentem odsouzeno jako škodlivé dílo --- zatykač)

- 5 částí, z nichž každá je věnována určité periodě výchovy:

1. do 2 let: tělesný vývoj, otužování (na vesnici) – nechat dítěti volnost, nespěchat na něj

2. od 2 do 12 let: rozvoj smyslů – cvičit tělo a smysly, na však duši, k poučení hry

3. od 12 do 15 let: rozumová a pracovní výchova – před. přírodní vědy, samostatnost

4. od 15 do 21 let: mravní výchova (již ve městě) – souvislosti, umění, náb., svědomí

5. výchova Žofie, budoucí E. manželky – být pasivní, umět se podřídit, praktické studium

- shrnutí jeho myšlenek:

• Dítě se rodí od přírody dobré, společnost sama ho kazí. Proto ho není třeba vychovávat k dobru, a vlastně nedopustit, aby se něco dělala (neboť nejlepším vychovatelem je příroda sama)

• Hlavní požadavky na výchovu: přirozenost a svoboda v souladu s věkovými zvláštnostmi dítěte, vycházení z individuality dítěte, citlivý vztah a láska k dítěti, odmítá biflování a krutou kázeň

• Veškerá výchova se má opírat o osobní zkušenost (pozorování, uvažování atd.)

• V mravní výchově místo poučování „metoda přirozených následků“

• Výchova dívek – doplněk muže  stačí výchova tělesná a mravní

 odmítá jednostranný racionalismus a intelektualismus, zdůrazňuje bohatství života s city a vztahem k přírodě

19. století je etapou velkých ekonomických, sociálních i politických proměn. Je charakteristické nebývalým rozvojem podnikání, průmyslu a obchodu. Narůstají vážné politické i sociální konfrontace. Prosazují se nové požadavky na výchovu a vzdělání, rozvíjí se síť školských i mimoškolských výchovně vzdělávacích zařízení.