Pedagogika - stará 1 nejstručnější

Složky výchovy:

Existují různá pojetí, např. Spencer vymezil 3 složky (rozumovou, tělesnou a mravní)

Dnes nejčastěji používáno 5 složek:

Rozumová, mravní, estetická, tělesná, pracovní.

Základní činitelé výchovy:

Pedagog - vychovávaný jedinec - prostředky výchovy

Účinnost výchovy závisí na kvalitách pedagogovy osobnosti a jeho činnosti, ale i na předpokladech a aktivitě žáků.

Pedagog:

• nejčastěji učitel, ale i vychovatel, rodič, lektor

• iniciátor i organizátor výchovně vzdělávacího procesu, zároveň hodnotí jeho výsledky

Základní kvality, které by měly charakterizovat pedagogickou osobnost:

• hodnotová orientace (demokratické ideály, humanitní přesvědčení,…)

• všeobecné vzdělání (hluboký filozofický, politický, vědecký a kulturní rozhled)

• teoretické a praktické odborné vzdělání (v oboru, který pedagog vyučuje

• pedagogicko-psychologické vzdělání (teoretické i praktické dovednosti a návyky

Klíčové dovednosti učitele:

• komunikativní, organizační a rétorické dovednosti

Důležité rysy osobnosti učitele:

• tvořivost, zásadový morální postoj, pedagogický optimismus, pedagogický takt, pedagogický klid, zaujetí, hluboký přístup k žákům, přísná spravedlnost

Vychovávaný jedinec:

předpoklady pro úspěšnou výchovu jsou fyzické (celková tělesná zdatnost a zdraví, citlivost smyslových orgánů, motorická citlivost a koordinace s přihlédnutím k individuálním rozdílům) a psychické (vlohy /vrozené anatomicko-fyziologické předpoklady/ a schopnosti /jsou výsledkem rozvoje vloh/; schopnosti se v průběhu života mění). Významným činitelem výchovy je také sociální situace jedince.

5. Cíle výchovy, jejich členění a vymezování

Cíl výchovy (obecně):

Ucelená představa (ideál) předpokládaných a žádoucích vlastností člověka, které lze získat. Vytyčuje směr výchovného působení. Je to výchozí pedagogická kategorie (následují obsah, formy, metody a prostředky výchovy) – je to kategorie historická a mění se tedy s dobou, státem, národem, filozofií a kulturou (jiné jsou antické výchovné cíle, jiné jsou výchovné cíle středověké, jiné jsou cíle výchovy 20. století). Určují zaměření vých.- vzděl. činnosti. Mají směřovat k harmonickému, mnohostrannému rozvoji a ke zdravé osobnosti.

I dnes se liší cíle různých pedagogických koncepcí

• sociologická pedagogika vidí cíl výchovy v socializaci

• existencialistická pedagogika vidí cíl v rozvoji jedince jako svobodné a autentické osobnosti

• alternativní směry, jako škola waldorfská, montessoriovská, jenská, vyzvedají jako cílové kvality aktivnost, tvořivost, solidaritu apod.

• antipedagogika naopak odmítá jakékoli cíle jako manipulaci a násilí na jedinci

Dvojice cílů:

Individuální – Sociální cíle

• Individuální – zaměřené na osobní rozvoj jedince, jeho prospěch a uplatnění; Locke, Rousseau, Spencer, reformní směry 20. století

• Sociální – příprava jedince na prospěšný život ve společnosti, příprava na sociální role; Platón, Aristoteles, středověk, i Komenský, socialistická pedagogika