Pedagogika - stará 1 nejstručnější

Autoritářská výchova

Vyznačuje se přísným dodržováním príkazů rodičů. Rodiče jsou nároční, kontrolují a prosazují svojí moc bez ohledu na zralost dítěte, bez starostlivosti o oboustannou komunikaci.

Liberální výchova

Vyznačuje se benevolentností rodičů, kteří kladou malé požadavky, děti mají bezstarostný život, chybí jim kontrola a sociální zodpovědnost.

Zanedbávající výchova

Nedbalost rodičů o děti. Rodiče se starají o svoje aktivity a ne o to, jak se jejich dítě učí, s kým se stýká a co dělá ve svém volném čase apod.

Nadměrně ochranná výchova

Tak zvaná "opičí láska". Představuje nadměrnou starostlivost rodiče o dítě. Dělají všechno "jen pro jeho dobro". Přání dítěte je jim často rozkazem.

Disharmonická výchova

Vyznačuje se rozporuplností. Případ když rodičovské reakce jsou mařené momentálními popudy a náladami. Neexistují jednotná kritéria výchovy. Kdy někdy tolerovné chování je jindy nepřípustné.

2. Pedagogika – její předmět, vznik, prameny, disciplíny a hraniční obory

• Pedagogika (pais = dítě, agein = vésti)

= věda o permanentní výchově, teorie výchovy

• ve světě doposud neexistuje jednotné pojetí pedagogiky (různá pojetí se dělí podle autorů, podle toho z jaké teoretické koncepce vycházejí,…prostě co člověk a skoro i co místo, tak to jiné pojetí..) a ani není jednotná terminologie ústředních pojmů

• v jednom chápání jde o výchovu v lidské společnosti, v dalším o interakci mezi učitelem a žákem, další vysvětluje jevy učení a vyučování,…

• Věda zabývající se výchovou a vzděláváním. Zkoumá zákonitosti výchovy jako společenského jevu, definuje cíle, obsah, podmínky, metody a prostředky výchovy

• Vznik, prameny:

Pedagogika, jako vědní obor se začala vytvářet v době, kdy výchova začala hrát v životě společnosti důležitou úlohu a kdy vznikla potřeba vytvořit výchovně vzdělávací instituce. Zobecnění praktických pedagogických zkušeností existovalo i prvobytně pospolné společnosti, v otrokářské společnosti lze mluvit o konkrétnějším utváření pedagogického myšlení, ve starém Řecku a Římě – soustavy pedagogických názorů na hlavní otázky výchovy a vyučování. Pedagogika se zprvu rozvíjela v rámci filozofie, postupně se začala formovat jako samostatný poznatkový obor.

Pedagogika má své kořeny ve filosofii, ze které se oddělila až v 19. století. Pedagogice se věnovali například Sofisté, z filosofů pak Sókratés, Platón, Aristotelés z novodobějších Jean-Jacques Rousseau, Lev Nikolajevič Tolstoj a další. Mezi osobnosti, které nejvíce ovlivnili Pedagogiku patří Johann Friedrich Herbart, Jan Amos Komenský a další.

• Struktura pedagogiky:

• dějiny pedagogiky, výchovy a školy (všeobecné dějiny výchovy, národní dějiny výchovy, dějiny školství všeobecné i národní)