Politologie výpisky

5. Přístupy k pojmu demokracie. Demokracie pluralitní/konkurenční/neo-korporativní.

I. Přístupy k pojmu
- polysém, více jak 300 definic, dnes 4 časté přístupy demokracie jako:
a) zabezpečení lidských a občanských práv – jejich pr.zakotvení + soudní a mimosoudní garance
b) uspořádání soustavy nejvyšších st.org. princip dělby moci (Z+V+S – horizontální + vertikální)
c) prosazování hodnot (svoboda, rovnost, spravedlnost, pravda aj.; axiologický přístup)
d) politický proces (pro konstituování pol.moci a její fungování) procedurální

II. Koncepty
a) konkureční (= soutěživá) demokracie = zprostředkování zájmů prostřednictvím pol.stran a jejich soutěžení
b) korporativní demokracie = zprostředkování zájmů prostřednictvím jejich harmonizace s korporacemi zaměstnanců a zaměstnavatelů (zájmových sk.) neokorporativní = omezený počet zájmových sk., reprezentující hlavně ekonomické zájmy, hierarchicky uspořádaná vnitřní struktura, úzká vazba na stát

6. Majoritní demokracie

- tzv. westminsterský model, ve VB, v 80. letech na N.Zélandu, Irsku, Lucembursku, Švédsku a Norsku
- základní rysy:
a) výkonná moc jednobarevná vláda
b) vláda dominuje nad parlamentem
c) asymetrický bikameralismus nižší komora = rozhodující pravomoci
d) systém 2 stran
e) předmět sporu mezi stranami hlavně ekonomická a sociální politika
f) většinový volební systém poměrné (relativní) většiny
g) unitární územně organizační struktura státu
h) nepsaná ústava
i) omezená aplikace institutů přímé demokracie (referendum, lidová iniciativa)

7. Konsociační a konsenzuální demokracie

I. Konsociační
- na rozhodování se spolupodílí všichni, koho se to týká, Nizozemsko, Belgie, Švýcarsko, Švédsko, rysy:
a) tzv. velké koalice
b) vzájemné veto, kt.disponují všechny menšiny
c) volební systém proporcionální (poměrného zastoupení)
d) zajištění vysokého stupně samosprávy menšin
e) ve věcech obecného zájmu rozhodovat všechny menšiny s proporciálním stupněm vlivu
f) v ostatních záležitostech rozhodnutí a jejich výkon ponechán menšinám

II. Konsenzuální
- základní rysy:
a) vytváření tzv. velkých koalic
b) formální i neformální dělba moci
c) symetrický bikameralismus
d) systém více stran
e) několik rovin sporných otázek u pol.stran
f) volební systém poměrného zastoupení
g) federalismus nebo decentralizace moci (vertikální dělení)
h) psaná ústava + veto menšin

- Mairovo dělení států Z-Evropy z 90. let:
a) přibližující se konsenzuálnímu = Holandsko, Švédsko, Belgie, Rakousko
b) prvky většinové i konsenzuální = SRN, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko
c) blížící se většinovému modelu = Francie, Itálie, Irsko, VB

8. Koalice a teorie koalic. Role opozice.

a) americká tradice = o podíl na vládě soupeří min. 3 hráči, hodnota koalice podle její účinnosti (schopnost zajistit většinu) a velikosti zisku v rámci koalice (počet pol.postů), nejvýhodnější ta s nejmenší většinou
b) evropská tradice = zahrnuje do analýzy i pol.kulturu, pol.tradici a vnitrostranické jednání v rámci koaličního vyjednávání, interpretuje situace, kt.není americký koncept racionality schopný vysvětlit
- Riker: termín „vítězné koalice“ = odpovídá arbitrárně daným pravidlům, ty, kt.neají většinu, jsou prohrávající = tzv. „blokované“
- policy seeking přístup = koaliace jakožto snaha uvést v život svůj vol.program
- typologie koaličních vlád:
a) minimální vítězná = 2 a více stran disponující parlamentní většinou, neobs.žádné nepotřebné členy
b) velká = přítomnost nadbytečných členů, v případě hlasování kvalif.většinou, v bikameralismech
c) menšinové = hlavně při imobilitě stranického systému, těsném výsledku voleb, specifických
okolnostech (příprava ústavy) a koaličních krizích (caretaker government)
- opozice - hl.úkol = interpelace na vládu, předkládání vlastních návrhů, kritika vládní politiky a občasné snahy o vyslovení nedůvěry vládě