Pojmy

Pokud však tuto povinnost poruší, nemá to vliv na práva třetích osob, které nabyly předmět zástavy v dobré víře. To znamená, že nabyvatel věci nenese důsledky toho, že věc koupil za nižší cenu. Zástavní dlužník však může po věřiteli požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla.

Dělení podmínek dle obsahu

• podmínky suspenzivní (odkládací) a rezolutivní (zrušovací)

• podmínky potestativní, kauzální a smíšené

• podmínky affirmativní a negativní - témě žádný význam pro právo.

Suspenzivní podmínka

= účinky nastávají až po splnění podmínky

Rezolutivní podmínka

= účinky nastávají ihned a končí až je podmínky splněna

Potestativní podmínka

= splnění je v moci a vůli toho, kdo má nabývat

Kauzální podmínka

= náhodná, nezáleží na vůli ani moci oprávněného

Smíšená podmínka

= je částečně v moci a částečně mimo ni

Affirmativní

= předpokládají nějakou pozitivní činnost (např. že se něco stane)

Negativní

= předpokládají negativní činnost/nečinnost (např. že se něco nestane)

Subjekty podzástavního práva

Poněkud komplikovaná je terminologie subjektů podzástavního práva:

Osoba A ve výše popsaném příkladu figuruje jednak jako zástavní dlužník osoby B (je dlužníkem pohledávky osoby B, která je zajištěna zástavním právem) a dále jako zástavce (poskytuje zástavu za účelem zajištění pohledávky osoby B vůči ní samotné – zástavu by však mohl poskytnout i někdo jiný, pak by zástavcem byla tato třetí osoba). Současně je však osoba A také poddlužníkem, protože je dlužníkem pohledávky, která byla zastavena k zajištění dluhu zástavního věřitele (tj. osoby B) vůči dalšímu subjektu (tj. osobě C).

Osoba B bude jednak zástavním věřitelem ve vztahu k osobě A, a dále podzástavce ve vztahu k osobě C – to proto, že jí poskytuje zástavu (svou zástavním právem zajištěnou pohledávku vůči osobě A).

Osoba C pak bude označována jako podzástavní věřitel, protože bude věřitelem pohledávky zajištěné podzástavním právem.

Představme si, že osoba A má dluh vůči osobě B. K zajištění pohledávky osoby B vůči ní zřídila osoba A zástavní právo ke své věci ve prospěch osoby B. Osoba B se tedy v případě, že osoba A svůj závazek vůči ní nesplní, bude moci hojit z výtěžku zpeněžení zástavy. Jak vidět, jedná se o klasický případ použití zástavního práva jakožto zajišťovacího instrumentu.

Nyní si však představme, že osoba B má dluh vůči osobě C. Osoba C trvá na zajištění své pohledávky, a proto se s osobou B dohodne, že její pohledávka bude zajištěna zastavením pohledávky osoby B vůči osobě A, která je již zajištěna zástavním právem, ve prospěch osoby C. Vznikne tak vztah, kde budou figurovat tři subjekty (tj. osoby A, B a C) a dvě zástavy (věc patřící osobě A a pohledávka osoby B vůči osobě A). Vzniklý vztah se pak nazývá vztahem podzástavním.