Pojmy

b) ukončil-li obchodní zastoupení obchodní zástupce, ledaže k ukončení došlo z důvodů spočívajících na straně zastoupeného, anebo z důvodu věku, invalidity nebo nemoci obchodního zástupce a nelze-li po obchodním zástupci rozumně požadovat, aby ve své činnosti pokračoval, nebo

c) převedl-li obchodní zástupce práva a povinnosti z obchodního zastoupení podle dohody se zastoupeným na třetí osobu.

přední dědic x následný dědic (svěřenské nástupnictví)

Možnost zůstavitele, aby v závěti ustanovil někoho svým dědicem a zároveň určil, komu má dědictví připadnout po smrti tohoto dědice (tj. může určit dědice svého dědice). Svěřenské nástupnictví se týká jen toho majetku, který zůstavitel sám tzv. přednímu dědicovi zanechal (a nevztahuje se tedy nikterak k ostatnímu majetku dotyčného dědice).

Podstata spočívá v tom, že zůstavitel zavazuje dědice, který dědictví přijal, k tomu, aby přenechal pozůstalost jiné osobě jako dalšímu dědici (svěřenskému nástupci), nastane-li událost určená v závěti. Takovou událostí nemusí být jen smrt „předního“ dědice. Zůstavitel může např. v závěti uvést, že jakmile svěřenský nástupce dovrší osmnáctý rok věku, připadne dědictví jemu namísto předního dědice. Podobně může zůstavitel v závěti určit, že dědictví připadne určité osobě jen vymezenou dobu (např. na 10 let) a po uplynutí této doby získá zděděný majetek někdo jiný (svěřenský nástupce).

Přední dědic je tak jen dočasným vlastníkem zděděného majetku (nanejvýše na dobu svého života). Dokud nenastane případ svěřenského nástupnictví, náleží přednímu dědici omezené právo vlastnické s právy a závazky poživatele. Přesněji řečeno je v postavení dočasného poživatele (a uživatele) dotyčného majetku, protože tento majetek sice může držet, užívat a brát z něho plody a užitky, ale nesmí z něj nic převést na někoho jiného, zatížit jej věcným břemenem nebo zástavním právem. Zděděný majetek musí uchovat pro svěřenského nástupce a výše zmíněné právní úkony s dědictvím proto může činit jen s výslovným souhlasem tohoto nástupce.