Poznámky

pravomoc

• ZMPS §44 – zůstavitel byl v době smrti českým občanem

  • a pokud jmění je v ČR neexistuje výjimka (i pokud všichni dědicové jsou cizinci) – výlučná pravomoc soudu

  • pokud je jmění v cizině, projedná český soud dědictví jen v případě, že se majetek vydává českým orgánům nebo pokud cizí stát přiznává takovým rozhodnutím právní následky

• ZMPS §45 – zůstavitel byl v době smrti cizincem – projedná český soud pouze majetek na území ČR, pokud

  • stát, jehož byl příslušníkem

    • nevydává dědictví českých občanů českým soudům, ani

    • nepřiznává rozhodnutím českých soudů právní následky, nebo

    • odmítne se dědictvím zabývat, nebo

    • se nevyjádří

  • zůstavitel měl bydliště v ČR a o projednání požádal dědic, který se zde zdržuje

  • jde o nemovitost na území ČR – výlučná pravomoc

• není-li pravomoc českých soudů dána, omezí se jen na potřebná opatření k zajištění majetku – provede předběžné šetření a vydá účastníkům na jejich žádost potvrzení o výsledku

• dědické spory – §37 ZMPS o pravomoci ve věcech majetkových

• MS o právní pomoci – nutno ověřit existenci takové smlouvy, může být upraveno odchylně

• Haagská úmluva o mezinárodní správě pozůstalosti (Haag, 1973) – závazná pro ČR

  • usnadnění správy dědictví v MPS pro pověřenou osobu

1. Přímé normy, pojem, prameny, jejich uplatnění v českém právu

   • upravují výlučně soukromoprávní vztahy s mez.prvkem tak, že samy obsahují HP úpravu PaP účastníků a k jejich použití dochází bezprostředně bez předchozí aplikace kolizních norem

   • bezprostřednost úpravy a bezprostřednost použití

   • rozdíly od

     • imperativních norem – často nejsou soukromoprávní (správní, finanční, příp. další odvětví)

     • věcných norem MPS – obsahují HP úpravu, ale použijí se až po odkazu kolizní normou

   • prameny

     • mezinárodní smlouvy, příp. jinak zavazují mezinárodněprávně zúčastněné státy (usnesení orgánu mez.organizace)  porušení vede k odpovědnosti v MP

     • jsou součástí právních řádů jednotlivých států  jednotné HP, které nahrazuje dosavadní právní úpravu národních právních řádů  unifikace

     • ojediněle přímé normy vnitrostátního původu – právní postavení cizinců v soukromoprávních vztazích v římském právu (ius gentium)

   • předmět úpravy – pouze soukromoprávní vztahy s absolutně mezinárodním prvkem (přeprava, autorská a průmyslová práva, mezinárodní koupě zboží …)

   • oblast uplatnění

     • platí pro právní poměry téhož druhu vedle úpravy obsažené v normách vnitrostátního původu (platí pro vnitrostátní vztahy) – pro kupní smlouvu platí občanské / příp. obchodní vnitrostátní právo, pro mezinárodní kupní smlouvu platí VÚ o smlouvách o mezinárodní koupi zboží

     • charakteristické je uplatnění v mez.směně zboží a služeb = oblast mez.hospodářských vztahů

   • výklad

     • má vést k jednotnému používání ve všech státech

     • je nutné přihlédnout k mez.původu norem a vycházet z výkladových pravidel používaných při výkladu MS obsažených ve VÚ o smluvním právu

     • gramatický výklad v souladu obvyklým významem s přihlédnutím k cílům a účelu norem, systematický výklad v kontextu s úzce vymezeným okruhem právních vztahů a uzavřeném celku přímých norem, účelový výklad – jednotné hmotné právo

   • vztah ke kolizní metodě

     • obě jsou základní metody úpravy

     • přímá má povahu zvláštní vůči obecným normám

   • vnější meze přímé úpravy (bývá obsaženo ve zvláštním ustanovení)

     • věcně – určení druhů právních vztahů, které jsou předmětem úpravy

     • mezinárodní povaha – využívá prvky prostorové (místo odeslání, započetí přepravy) nebo osobní (státní příslušnost) nebo kombinace obou

   • způsoby vymezení

     • přímé normy upravují ty vztahy, které se podstatným způsobem dotýkají dostatečně intenzivně dvou nebo více smluvních států (v případě vztahu mezi nesmluvními státy se použije právní řád, na který odkazují kolizní normy)

     • přímé normy se použijí i tehdy, jestliže upravují vztahy, které se podstatným způsobem dotýkají dostatečně intenzivně jen jednoho smluvního státu (použití se ve vztahu, kde je alespoň jeden smluvní stát  nesmluvnímu státu se použití vnutí)

     • přímé normy se použijí i tehdy, jestliže věcně vymezený poměr má vztah k dvěma a více států a to i nesmluvním (haagské jednotné zákony o mez.kupní smlouvě – pokud je stát přijal bez výhrad, používá ustanovení bezprostředně na všechny smlouvy bez rozdílu, zda účastníci mají sídlo / pobyt v různých státech a to i nesmluvních  vždy dává přednost vlastnímu právu)

     • vyvážené řešení otázky vymezení předmětu úpravy – VÚ OSN o mez.koupi zboží –

       • strany mají sídlo / místo podnikání v různých státech – aplikace přímé normy

       • státy jsou smluvní aplikace na základě kolizní normy – sjednocená věcná norma MPS

       • podle MPS se má použít právního řádu některého smluvního státu – ČR učinila výhradu – není vázána v tomto bodě

   • vnitřní meze přímé úpravy

     • otázky neupravené přímou normou jsou přenechány jiným normám = neuzavřená úprava, právo se určí na základě kolizní normy (VÚ OSN o smlouvách o mez. koupi zboží)

     • upravuje všechny otázky a nepřipouští použití jiných norem mimo soubor = uzavřená úprava, pro otázky výslovně nepravené obsahují zvláštní ustanovení, jak postupovat (haagský jednotný zákon – čl. 17 – „otázky …, budou upraveny ve shodě s obecnými zásadami, na nichž spočívá tento zákon)

   • kolizní normy pro neupravené otázky (doplňující právo nebo subsidiární statut)

     • mezinárodně sjednaný soubor přímých norem obsahuje pro neupravené otázky kolizní normu

       • mají povahu mez.unifikovaných norem

       • mají přednost před kolizními normami v národních právních řádech

       • odkazují jen na HP  zpravidla nedochází ke zpětnému a dalšímu odkazu

     • mezinárodně sjednaný soubor přímých norem neobsahuje pro neupravené otázky kolizní normu  použije se kolizní norma práva soudu (legis fori)

   • používání přímých norem nesmluvními státy

     • přímá norma je bezprostředně použitelná v rámci právního řádu, jehož je součástí

     • pro nesmluvní stát je součástí cizího právního řádu  použije je, pokud na základě kolizní normy legis fori má použít cizí právo

2. Mezinárodní úprava ochrany průmyslových a autorských práv

   • povaha průmyslových a autorských práv – absolutní (každá třetí osoba se musí zdržet zásahu)

   • nehmotný statek = projevy osobnosti a výsledky tvůrčí duševní činnosti a další hodnoty mající hospodářský význam (obchodní jméno, označení původu …)

   • vlastnosti

     • teritoriální omezení – ochrana se poskytuje jen pro oblast daného právního řádu

     • má-li se stát předmětem ochrany práva, musí splňovat náležitosti a podmínky právního řádu, v různých právních řádech mohou být rozdíly, někdy nutná součinnost státních orgánů (patent, ochranná známka …)

     • není jen subjektivní právo k nehmotnému statku, ale předmět práva k nehmotnému statku

     • neexistuje kolizní norma, která by umožnila vstup práva k nehmotnému statku do jiného právního řádu

     • potenciální ubiquita – nehmotný statek, který je možné vnímat lidskými smysly, je užíván všude bez ohledu na přemísťování hmotného předmětu (výrobek podle vynálezu)  poloha je neomezená  zájem na ochraně ve více státech = přihlášení vynálezu ve všech těchto státech

     • časová omezenost – z důvodu nepřiměřených překážek pro společenský pokrok

   • kolizní problematika

     • u těchto práv nevzniká (územní omezenost), ochrana se poskytuje jen pro danou oblast, normy mají povahu bezprostředně použitelných / imperativních předpisů a nepřipouštějí použití jiného práva

     • vzniká u závazkových smluv ohledně těchto práv (převod patentu, poskytnutí licence)