Zkouška leden 2017 zkrácené

Problematika nesvéprávného a nezletilého rodiče

• podle § 865 NOZ má rodičovskou odpovědnost každý rodič, ledaže jí byl zbaven → tedy i nezletilí a nesvéprávní → mají ale pozastaven výkon RO podle § 868

  • nezletilí: výkon RO nezletilého rodiče, který dříve přiznáním svéprávnosti nebo uzavřením manželství nenabyl plné svéprávnosti, je až do doby, kdy nabude plnou svéprávnost, pozastaven; to neplatí o výkonu povinnosti a práva péče o dítě, ledaže soud vzhledem k osobě rodiče rozhodne, že výkon také této povinnosti a tohoto práva se pozastavuje až do doby, kdy rodič nabude plnou svéprávnost → nezletilí tedy mohou osobně pečovat o dítě, nemůžou ale např. rozhodovat o jeho majetku

  • omezení na svéprávnosti: výkon RO rodiče, jehož svéprávnost byla v této oblasti omezena, je po dobu omezení jeho svéprávnosti pozastaven, ledaže soud rozhodne, že se rodiči vzhledem k jeho osobě zachovává výkon povinnosti a práva péče o dítě a osobního styku s dítětem → nemohou osobně pečovat o dítě, pokud tak nerozhodne soud

• pokud je výkon RO u těchto osob pozastaven, vykonává ji druhý rodič → pokud ani ten ne, pak je jmenován poručník (§ 878/2)

Osobní péče o dítě. Podstata, druhy: výlučná, střídavá, společná

• Druhy viz výše

• zakotveno v LZPS (článek 32/4) → péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči; práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona

• výchova dítěte = rozhodování o dítěti, jehož cílem je tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte

• (§ 858) → jeden z hlavních účelů manželství (§ 655)

• osobní péče o dítě = výchova v užším smyslu → faktické úkony, kterými se zajišťují potřeby dítěte

• obojí patří k právům a povinnostem tvořící RO: rozhodující úlohu má právní rodič dítěte; trvá zásadně od narození dítěte do nabytí plné svéprávnosti (jinak zaniká i osvojením nebo smrtí dítěte či rodiče)

• osobní péče: je-li dítě svěřeno do péče jen jednoho z rodičů, druhý rodič zůstává nositelem rodičovské odpovědnosti (nemá už pouze právo a povinnost osobně pečovat o dítě, ostatní práva a povinnosti mu zůstávají → právo styku s dítětem, povinnost platit výživné…) → to samé, když soud rozhodne o některé

• z forem náhradní rodinné péče: pěstounské péče (§ 958), svěřenectví (§ 953) či ústavní výchovy (§ 971):

• pěstouni, pečující osoby i ústav mají právo a povinnost o dítě osobně pečovat, rodičům ale RO nezaniká

• osobní styk rodiče s dítětem (§ 887–891):

  • výkon práva rodičů udržovat osobní styk s dítětem nemohou rodiče svěřit jiné osobě

  • dítě, které je v péči jen jednoho rodiče, má právo stýkat se s druhým rodičem v rozsahu, který je v zájmu dítěte, stejně jako tento rodič má právo stýkat se s dítětem, ledaže soud takový styk omezí nebo zakáže (soud může také určit podmínky styku, zejména místo, kde k němu má dojít, jakož i určit osoby, které se smějí, popřípadě nesmějí styku účastnit) → rodič, který má dítě v péči, je povinen dítě na styk s druhým rodičem řádně připravit a s druhým rodičem spolupracovat

  • rodič, který má dítě v péči, a druhý rodič se spolu dohodnou, jak se rodič, který dítě v péči nemá, bude s dítětem stýkat → nedohodnou-li se rodiče, soud styk rodiče s dítětem upraví

  • je-li to nutné v zájmu dítěte, soud omezí právo rodiče osobně se stýkat s dítětem, anebo styk zakáže