1. Albert Camus - Cizinec

Ve svých dílech hledá odpověď, jak se má chovat člověk, který nevěří v Boha, v sílu rozumu. Život je nesmyslný, ale všichni se snaží najít smysl života. Jeho hrdinové ho nenaleznou, pociťují absurditu.

Literární/obecně kulturní kontext

• Existencialismus - směr 20 století, jehož jednou z nejdůležitějších kategorií je absurdno. Absurdnem je právě ona souhra zamotaných nahodilostí, do kterých je zasazen náš osud a které nemůžeme nikterak ovlivnit. Je zbytečné v nich hledat jakýkoliv smysl, a proto je právě naše existence velice absurdní.

• A. Camus patří pod francouzský ateistický existencialismus - přejímá teze z naturalismu, člověk je zcela svobodný a také to, že objektivní svět proti němu stojí a připadá mu absurdní. Tento objektivní svět je doslova hluchý veškerým našim plánům a přáním. (Druhým je teistický existencialismus )

• Další autoři: Franz Kafka – pražský, německy píšící spisovatel židovského původu

- Proces, Proměna - předchůdce existencialismu, Proces 1914 - také nepochopené obvinění

Samuel Beckett - irský dramatik a prozaik

- přední představitel absurdního divadla - hra Čekání na Godota 1952

• Tématická podobnost: Karel Hynek Mácha – Máj – Hlavní hrdina se dostává do vězení kvůli zabití člověka.

Stendhal - Červený a černý 1830 - odsouzen za vraždu, čeká na smrt gilotinou

• Nejdůležitější Camusova díla můžeme rozdělit do dvou skupin. První myšlenkovou etapu zaměřenou převážně na explikaci absurdity představuje novela Cizinec (1942), jíž ve filozofické rovině odpovídá ve stejném roce napsaná sbírka esejů Mýtus o Sisyfovi, kde se autor projevuje jako velmi subjektivistický myslitel a jde mu hlavně o prokázání individuálního vzdoru. Do této první fáze bývají zařazována i dramata napsaná roku 1944 – tedy Caligula. Druhou Camusovu etapu nastolil vznik románu Mor (1947), který má paralelu v Člověku revoltujícím (1951), kde je vyrovnávání se s absurditou posunuto do trochu humanističtější a společensky exponovanější podoby, ve které je revolta vnímána jako historický i společenský jev. K těmto dvěma dílům můžeme ještě přiřadit dramata Stav obležení a Spravedliví. Základ Camusovy práce zůstává po obě období stejný, pouze nositelem hlavního etického tématu druhého období se stala revolta, která tak nahradila absurditu a tím se Camus přenesl přes své existencialistické naladění. „Mýtus o Sisyfovi vyprávěl o absurdním člověku v absurdním světě. Mor hovoří o rozumově- morálním člověku v absurdním světě. V Mýtu byl člověk ještě „cizí“, v Moru je jiţ „svůj“.“

Děj začíná smrtí Mersaultovy matky, která umírá ve starobinci. Mersault přijíždí do Alžíru a noc stráví u její rakve. Následující den se odehrává pohřeb, na kterém ze sebe Mersault nevydá ani trochu lítosti. Po pohřbu se Mersault vrací domů. Stále je v knize psáno o velikém panujícím horku. Po návratu domů se Mersault setkává s Marií, bývalou kamarádkou z práce. S Marií se sblíží a po společném plavání v zálivu a následného navštívení kina spolu začínají chodit. Jednoho dne, když Mersaulta požádá o laskavost jeho soused Raymond, který chce pomoct sepsat dopis své bývalé přítelkyni, se oba hoši spřátelí. O nějaký čas později přijede za Raymondem jeho bývalá přítelkyně, kterou zmlátí. Od té doby mají na Raymonda spadeno arabští přátelé této dívky, z nichž jeden je i její bratr. Následně Raymond pozve Mersaulta i s Marií na chatu svého přítele Massona. Cestou k autobusu zahlédnou dva Araby, kteří pravděpodobně jdou po Raymondovi. Araby poté znovu potkají při procházce. Strhne se rvačka, při ní je Raymond bodnut nožem jedním z Arabů. Vrátí se na chatu a Mersault se jde znovu projít. S sebou bere i pistoli. Na skalisku, kam dojde, se Mersault setká s jedním z Arabů. Chvíli se na sebe dívají, ale poté, co Arab vytáhne nůž, Mersault vystřelí. Poté do jeho těla vpálí ještě čtyři kulky.