13. Mrštíkové Alois a Vilém - Maryša

• Realismus: - název z latinského realis = skutečný, věcný, realita = skutečnost - vliv rozvoje přírodních věd a techniky, filozofie (skutečné je jen to, co lze dokázat smysly, popř. jasnými vědeckými důkazy), literatura je chápána jako vědecká analýza skutečnosti, proto musí podávat pravdivý obraz společnosti, bez romantické idealizace

• Další znaky: - typizace – na jednotlivém je zobrazeno obecné, literární hrdina se proměňuje, už to není rozervaný romantik s nešťastným nenaplněným osudem a tragickým koncem, je to člověk skutečný, který více odpovídá realitě, vyvíjí se - objektivní přístup ke skutečnosti – vševědoucí autor není součástí děje, stojí jakoby nad příběhem, snaží se být co nejobjektivnější (nezapojuje vlastní pocity, názory,...) - kritika – nejčastěji jsou kritizovány nedostatky ve společnosti, někdy se proto užívá název kritický realismus, proto se většina děl odehrává mezi chudinou, kde je nedostatků nejvíce, zvláště těch sociálních, které nakonec vedou i k úpadkům lidským - nové výrazové prostředky – hovorová řeč, nářečí, archaismy,... – aby co nejvěrněji napodobily mluvu nižších vrstev společnosti

• Francie: Honoré de Balzac (čti onoré d balzak): Otec Goriot, Ztracené iluze,... Guy de Maupassant (čti gí d mopasán): Miláček, Kulička

• Anglie: Charles Dickens: Oliver Twist, David Copperfield,...

• Rusko: Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor, Mrtvé duše,... Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Zločin a trest,...

• Čechy: Božena Němcová: Babička, Divá Bára,... Karel Jaromír Erben: Kytice z pověstí národních

• Tvorba bratří Mrštíků je považována za vrchol českého kritického realismu (zobrazoval především nedostatky doby, sociální nerovnost, rychlé společenské změny, hospodářskou krizi,...). Oba byli doslova pohlceni právě vrcholícím realismem, zvláště pak díly velkých ruských autorů, všude je proto propagují, Vilém překládal Puškina, Gogola, Tolstého, Čechova,... Oba shledávají, že romantismus je již na odchodu, neuspokojuje je.

• Maryša – české realistické drama 2. pol. 19. stol. = generace národního divadla

• tematicky podobné dílo: Moliérův Lakomec - společným tématem je nucený sňatek za vidinou peněz rodičů, ale nesouhlas dětí, protože milují někoho jiného z chudé vrstvy

Děj se odehrává na moravské vesnici. Maryša je dcera bohatého Lízala. Miluje Francka, který však pochází z chudé rodiny. Francek v té době odchází na vojnu do Brna a přišel se za Maryšou rozloučit, ale Lízal ho od domu zahnal. A tak se Francek vrátil ještě jednou a s Maryšou se rozloučil a slíbil ji věrnost. Mezitím vyjednává Lízal sňatek Maryši s mlynářem Vávrou, který chtěl po něm určitou sumu peněz pro Maryšu, aby mohl zaplatit své dluhy. Lízalovi se to zdálo moc, ale nakonec se domluvili. Když se Maryša dověděla, koho si má vzít, prosila rodiče, aby ji Vávrovi nedávali. Matka jí domlouvala, že se s mlynářem bude mít dobře, že mlýn mu dobře vynáší a Franckovi, tomu ji nedá. Když přišel svatební den, přijel si pro ni Vávra s kočárem. Maryša jej prosila, aby si ji nebral, ať jí nekazí život. Ten jí sliboval, že se bude u něho mít dobře, že jí udělá vše, co jí na očích uvidí. A tak nezbývalo Maryše než si mlynáře vzít. Za tři roky se vrátil Francek z vojny. Na nic nedbal a vydal se za Maryšou, i když věděl, že je vdaná. Vždyť ji stále miloval. Přemlouval Maryšu, aby s ním odjela do Brna. Tam je pro oba práce zajištěná. Maryša, i když ho milovala, tak se bála. Lízal si uvědomil, jak jeho dcera žije, a proto se rozhodl, že ji vezme domů. Maryša však nechtěla. Maryša byla rozhodnuta jinak. Ráno, když Vávra odcházel do své práce, uvařila mu žena kávu, do které nasypala jed. Vávra se napil a začal vlídně hovořit k ženě. Sliboval, že už se nebudou hádat a budou spolu žít spořádaným životem. Vávra dopil zbytek kávy a klesl k zemi mrtev. Když přišli sousedé a viděli mrtvého mlynáře, Maryša se ke všemu přiznala.