ZÁKLADY HISTORICKÉ GEOGRAFIE

PRAMENY HISTORICKÉ GEOGRAFIE

1. Staré mapy

• Všechny mapy, které jsou dostatečně podobné tomu, aby nás informovali o jevech, které nás zajímají – důležitá hlavně díla, která můžeme srovnávat v čase

2. Prameny ikonografické

• Krajina ve středověkých a raně novověkých rukopisech, veduty měst, historické fotografie

3. Historické prameny písemné

• Jak nejrůznější prameny úřední povahy (např. oceňovací operáty stabilního katastru)

• Tak prameny osobní (memoáry, cestovní deníky)

• I prameny vyprávěcí (středověká kronika, cestovní průvodci…)

Urbář – soupis povinností, co měli poddaní k vrchnosti a co měli odvádět

PROČ TO VŠECHNO? – POMŮŽE NÁM TO HODNĚ POCHOPIT!!!

Formy historicko-geografických výzkumů:

• Texty (časopisy, knihy)

• Rekonstrukční mapy (tematické mapy zachycující historickou krajinu)

• Digitální modely krajiny

NÁSTIN HISTORICKO-GEOGRAFICKÉHO MYŠLENÍ

• První už v antice (Hérodotos, Polybios…)

• Středověk – geografické informace v kronikách

• Nové impulsy v období humanismu – Flavio Biodno = Italia Illustrata

• 16. stol – zámořské objevy a tzv. vědecká revoluce

• 1. počátek éry map, atlasů moderního typu – Abraham Ortelius = Theatrum orbis terrarum – první atlas moderního stylu

• 2. vznik tzv. kosmografií – souhrn dobových zeměpisných znalostí: „popis“ tedy známého světa – 1544 Cosmografia Universitalis Sebastiana Münstera

• Propojování geografického výzkumu s historií – 16/17. stol.

• Opakovaně se setkáváme s autory, kteří považují přírodní podmínky za zásadní z hlediska vývoje lidské společnosti – Hippokratés, podobné myšlenky pak v 16.stol.

• 19. stol. – řada autorů, především Briti a Němci, dospěli ke kombinaci geografického determinismu, evolucionismu a sociálního darwinismu

• Proti g. Determinismu se rozvijí myšlenkový směr (g. Indeterminismus, g. posibilismus), který považuje přírodní podmínky jen za jeden z faktorů ovlivňující lidskou společnost

• Hybnou silou vývoje je člověk jako svobodná bytost s vlastní iniciativou a s originálním využitím přírodního prostředí

• Hl. představitel např. fr. Historik a geograf Paul Vidal de La Blanche

• Už v 19. stol. se naplno rozbíhají některé výzkumy HG charakteru (zvláště dějiny osídlení, agrární dějiny apod.)

• Ve 20.století nový pohled a nová témata: dějiny přírodních fenoménů v kontextu lidské společnosti, nebo vznik nových směrů výzkumu: dějiny lesa a lesních řemesel, urbánní dějiny, výzkum historického land use…

VÝVOJ HG V ČESKÝCH ZEMÍCH

• HG v ČZ je disciplínou relativně novou, avšak se solidní tradicí příbuzných výzkumů

• Od 16. stol. se setkáváme s předchůdci moderních HG výzkumů

• Zikmund z Púchova – 1554 – Kosmografie česká (překlad Münsterovy práce)

• Pavel Stránský ze Zapské Stránky – 1634 – latinský opis o českém státě

• Bohuslav Balbín

• Gelasius Dobner – encyklopedická příručka k českým dějinám, zeměpisu a o českých učencích

• 18. a 19. stol. – rozmach historicko-topografických publikacích – Jaroslav Schaller, Franz Joseph Schwoy, Georg Wolny

• Ve druhé pol. 19. stol. Augustus sedláček – Hrady, zámky a tvrze království českého

• Po roce 1918 vytvoření dvou center: Pražské (historik Josef Vítězslav Šimák) – dominance, dále rozvíjeno Šimákovými žáky F. Roubíkem a L. Hosákem… Brněnská (geograv Bohuslav Horák) – první profesor historické geografie

• Historicko-geografický výzkum se v Československu soustřeďuje převážně na historická pracoviště

• OSOBNOSTI: Ladislav Hosák: od r. 1946 UPOL, 1950 založil Ústav pro historickou vlastivědu, projekt historické vlastivědy Moravy a Slezska