15. Poláček Karel - Bylo nás pět

Karel Poláček - Bylo nás pět - 1946

My jsme se divili a pravili jsme: „Nehoupej nás,“ ale Éda se dušoval, že je to prauda. A pravil, že jednou šel pan Fajst kolem Štverákova krámu a právě se natrefil k tomu, že ti dva psové kradli, a pravil: „Tohle je mi pěkná věc.“ Načež šel ihned ke Kemlinkom a pravil, pěkné věci jsem viděl, pane Kemlink.

Pan Kemlink pravil: „To není prauda, pane Fajst, náš Pajda není takový, aby kradl, to by vypadalo, že mu nedáme najíst.“ Ale pan Fajst jináč nedal, pročež mu pan Kemlink pravil, že pan Fajst závidí psům buřty, jelikož by je nejraději sežral sám.

Pan Fajst děsně zčervenal a pravil: „To mám za svou dobrou vůli,“ a šel pryč.
A tak jsme šli a porád si povídali a Pajda věděl, že mluvíme o něm, a skákal a silně štěkal a točil se dokola a my šli k Jirsákom. Pan Jirsák měl brejle a šil čepice a pravil: „Pěkně vítám, mladí páni!“ a už nic neříkal. Pajda si k němu čuchl a vrtěl ocáskem a pan Jirsák pravil: „Ty kluku špatná!“ a usmál se.

I. část

Téma a motiv

Téma: Autor vylíčil v tomto románu střet konzervativního světa dospělých s dětskou snadností a magickou komikou. Jemné zesměšnění konvenčního světa dospělých, obraz maloměsta.

Motivy: Dětství, přátelství, lumpárny, dobrodružství, maloměsto, chlapecká parta

Časoprostor: Dalo by se říct, že prostor jako celek je v románu poměrně jasně dán – jak již bylo zmíněno, děj se odehrává na maloměstě a v jeho bezprostředním okolí (nepočítáme-li část Petrova snu, která je místně zasazena do Indie, či spíš do „Indie“, její vybájené podoby). Ačkoliv Petrovo neuspořádané vyprávění nenabízí příliš mnoho ucelenějších popisů, celkový obraz místa, v němž parta kluků žije, si při čtení zvládneme snadno vytvořit. Dovedou nás k němu průběžně zmiňované typicky maloměstské reálie. Samotné městečko je sice nepojmenované, v mnoha ohledech je však nápadně podobné Rychnovu nad Kněžnou, v němž Karel Poláček vyrůstal. Na výčet míst spojených s maloměstem (hostinec, nádraží, cihelna) i konkrétně s Rychnovem (Palackého ulice, Javornický potok, Habrová) je bohatá především třetí kapitola, v níž Petr mluví o nepřátelích a jejich „území“. Za první republiky (označení pro Československo v období od jeho vzniku v roce 1918 do Mnichovské dohody roku 1938)

Kompoziční výstavba

Poláčkův román Bylo nás pět vypráví převážně o komických a dobrodružných příhodách školáka Petra Bajzy, které zazívá s partou stejně starých kamarádů. Petr, který je nejen protagonistou, ale zároveň i vypravěčem, však skrze svou optiku zachycuje i svoji rodinu a řadu významných prvků nejen svého dětského světa, ale také – ač se značnými rezervami – i obecně života na maloměstě, do jehož prostředí je děj zasazen. Kvůli značné neuspořádanosti a útržkovitosti Petrova vyprávění je však spíše než o jednotném ději vhodnější mluvit o řadě krátkých, víceméně uzavřených dějových epizod, které jsou vzájemně provázány poměrně volně, ač u nich lze většinou vysledovat časovou posloupnost. Ucelenější dějové pásmo tvoří pouze kapitoly 19 až 21 (vyprávějící o cirkuse) a kapitoly navazující (od 22. kapitoly dále), ve kterých Petr onemocní spálou a v horečnatých snech zažívá velkolepé dobrodružství spojené s cestou do Indie. Pasáž Petrovy nemoci je však zato poměrně rozsáhlá – zabírá skoro půl knihy.