15. Poláček Karel - Bylo nás pět
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Typy promluv Dialogy, vnitřní monology, přímá řeč, nepřímá řeč, nevlastní
III. část
Tropy a figury a jejich funkce ve výňatku
Jazykové prostředky a jejich funkce ve výňatku (motivy výňatku ad.)
„Ty kluku špatná!“; „To není prauda, pane Fajst, náš Pajda není takový, aby kradl, to by vypadalo, že mu nedáme najíst.“ – přímá řeč
Pravda, jináč – spisovně pravda, jinak – Péťovy tvary (myslí si, že spisovné)
brejle – nespisovnost
psové kradli – personifikace
pravili jsme, načež, pročež – knižní slova
- komika textu spočívá v tom, že Péťa se snaží psát spisovně, ale mísí slova knižní, archaická, hovorová a nespisovná
Tropy a figury v díle
Obecná čeština (porád, vozejk, ouřad, bysem, mlejnky, mejdličko, škrofle)
Hovorová čeština
Spisovná čeština (jelikož, přičemž)
Germanismy (kvelb, ratejna, méblák)
Nářečí (ďoučata, polecajt, kořauka, ouroda, kverlačka, outrata, opraudická prauda, nýčko, klican)
Knižní slova (jest, nýbrž, neboť, pravil, musil, vece, zeměpás)
Slang (retka= cigareta,kebule= hlava, školda, tělák, biják)
Archaismy (pročež, živočichopis, viadukt, bankál, šifonér, měchuřina, šle)
Hanlivá slova (frňák, šutr)
Vulgární slova (chcípla myš)
Expresivní slova (kulit vočadla, očumoval, slunko)
Napodobování spisovné mluvy dospělých dětmi -> humorné
Literárně-historický kontext
Kontext autorovy tvorby
-
Karel Poláček psal text v době 2. světové války a dokončil jej krátce před svou deportací do Terezína, vydání se tak jeho poslední román dočkal až roku 1946, již po autorově smrti. Text nese výrazné autobiografické prvky a bývá obvykle interpretován jako autorův únik z bezútěšné válečné atmosféry kulturní a společenské ostrakizace do vzpomínek na jeho dětství, díky čemuž román nabývá výrazně idylického, ale zároveň i zřetelně melancholického charakteru. Lze jej označit za jakousi „Poláčkovu Babičku“, přičemž s nejznámějším dílem Boženy Němcové jej pojí jak podobnost námětu ve vztahu k okolnostem vzniku, tak nepevnost formy, která, jak bylo již naznačeno, nabývá minimálně v první polovině knihy podobu spíše jakýchsi „obrazů“, ne však „venkovského“, nýbrž maloměstského dětského života. Na druhou stranu je však ošidné tvrdit, že by se Poláček obracel pouze do minulosti a nepropojil své dílo alespoň náznaky s aktuálním děním. Týká se to především – v některých výkladech poněkud přehlížené – pasáže Petrovy nemoci. Přítomnost alegorických prvků, spatřuji paralelu mezi slabostí a bezmocí Petrovou a soudobými pocity autorovými.
Kniha je psána formou dětského deníku kupeckého synka Petra Bajzy. Rok na maloměstě viděn očima kluků připomíná všechny sezónní dospělé i dětské zábavy, životní styl i hierarchii obyvatel malého města za první republiky. Kouzelná knížka, napsaná v době okupace, byla autorovým posledním dílem. Velký ohlas měl tento román mezi čtenáři všech věkových kategorií. Kniha patří mezi poklady české literatury pro dětského čtenáře, nejen díky jazykovému mistrovství svého autora, ale především proto, že ještě po létech dokáže v nových a nových vydáních zaujmout děti i dospělé. Především ve svých posledních prózách Poláček dokázal mistrovsky balancovat na okraji tragiky a individuálního humoru. Byl skvělým pozorovatelem života „malého českého člověka“ a zobrazení maloměstského života vytváří centrum jeho epiky.
Jak v HOSTINCI U KAMENNÉHO STOLU, tak i v BYLO NÁS PĚT, Poláček hledá spíše skutečný úsměv, radost a potěšení. Činí tak pravděpodobně s nadějí, že válka změní českého měšťáka a naučí ho myslet trochu jinak. Nejspíše ve chvílích pocitu osobního ohrožení, kdy dokázal odhadnout, že se plynové komoře nevyhne, chtěl vidět jen to dobré.