15. Poláček Karel - Bylo nás pět

Vysvětlení názvu díla : podle partičky pěti chlapců, kteří spolu prožívali dobrodružství a výlety

Autorský postoj: Karel Poláček napsal tuto knihu v nejtěžších chvílích svého života – bál se transportu do koncentračního tábora. A tak, aby snad zahnal smutek, napsal knihu o svém dětství.

Literární druh a žánr

Druh: próza

Žánr: humoristický román

II. část

Vypravěč: Vyprávění probíhá v ich-formě. Vypravěčem je zároveň hlavní postava románu Petr Bajza.

Postavy:

Petr Bajza – Inteligentní kluk, veselý, energický rošťák. Má velkou fantazii a spoustu rozverných nápadů. Ty si často rozvíjí při četbě. Jeho tatínek má koloniál a nutí ho, aby se učil na housle. Má strašího bratra a později malou sestřičku.

Čeněk Jirsák – Je ministrantem, jeho rodina je věřící. Je ješitný a jeho koníčkem je sbírání hříchů, ze kterých se pak vyzpovídá. Jeho tatínek vyrábí čepice.

Tonda Bejval – Vymýšlí spoustu šílených „vynálezů“. Je trochu namyšlený a lakomý.

Zilvar z chudobince – Žije s tátou v chudobinci, často žebrají. Je z nich nejchudší a je nejvíc protřelý a zkušený.

Eda Kemlink – Poslední z party.

Evička Svobodová – Dcera z cukrárny. Péťova láska. Milá, roztomilá slečna.

Kristýna – Bajzovic služka. Hezká a milá holka. S Péťou se často škádlí. On jí říká Rampuperdo, protože pochází z vedlejší vesnice.

Pan Fajst – Místní mravokárce. Starý mládenec. Kluci ho svými kousky dovádí k nepříčetnosti.

Otakárek – Bohatý kluk při těle. Je to jedináček a často je osamělý. Proto hodně čte. Kluci si z něj někdy utahují, jindy ho přizvou ke svým dobrodružstvím.

Tatínek Bajza – Je laskavý, ale umí být i přísný. Snaží se být synovi vzorem. Je šetrný na peníze.

Maminka – Je hodná a laskavá, Péťu rozmazluje. Je rozumná a klidná, uklidňuje tatínka, když se rozlobí.

Vyprávěcí způsoby (jazyk)

Snaží se vyjadřovat ve spisovné češtině, používá výrazy jako pročež, načež apod., často ale na špatném místě, některá slova nevědomky komolí (př. milistrant místo ministrant) a vše prokládá hovorovými výrazy. Dělá chyby v syntaxu a někdy použije špatný slovosled. To vše je dalším způsobem použití humoru.
Parodie je docíleno prolínáním několika jazykových rovin: spisovného jazyka, jazyka školských projevů, knižního jazyka, hovorového jazyka dětí a hovorového jazyka dospělých, který spojuje a konfrontuje dětský mluvčí.
Komičnost lze pozorovat na všech jazykových rovinách – fonologické (např. zkomoleniny hamba či milistrant), morfologické (hošové), především však na rovině lexikální (pestrost výrazů) a syntaktické („násilné přizpůsobování volné větné stavby dětských projevů ústních typickému charakteru dětských projevů písemných“ , z nějţ plyne „šroubovanost“ větné skladby a nenáleţité spojování vět).