15. Poláček Karel - Bylo nás pět

Literární/obecně kulturní kontext

• další autoři této doby: Karel Čapek, Vladislav Vančura, Ivan Olbracht

• demokratický proud, rozvíjí se ve 20. letech 20. stol., V této době je literatura rozmanitá (další proudy: Sociální-Pujmanová), autoři tohoto proudu jsou pragmatisté, pragmatismus - filosofický směr, staví do popředí lidské jednání a praxi - z ní vychází každé myšlení a k ní zase směřuje, autoři podporují prezidenta T. G. Masaryka, zabývají se i humanistickou literaturou (problémy a obyčejného člověka) Patří sem: bratři Čapkové, E.Bass, K.Poláček

• Kdy dílo napsal: za protektorátu (Protektorát Čechy a Morava) = část československého území, (od 1939 do 1945) ilegálně okupovaná nacistickým Německem

• Jiní autoři téhož stylu: psal v období Karla Čapka - společný intelektuální humor a nadhled, nebo Jaroslava Haška – také povídky s hrubším humorem

• Historické pozadí vzniku díla: 1938 protektorát Čechy-Morava, Tísňová situace v Českých zemích 40.léta 20.stol., Židovské stíhání a jejich transporty do Koncentračních táborů, omezení literární tvorby vlivem narůstajícího fašismu a nesvobody, autoři - k nadčasovým hodnotám (láska k rodné zemi, vlast a její ohrožení válkou), pozastavení vývoje literatury

• Srovnání s jiným dílem: Děti z Bulerbinu od Astrid Lindgrenová: Mají společné téma (příběhy, zážitky dětí, drobné starosti)

• Tematizací maloměsta navázal na poláčkovskou linii např. Josef Škvorecký, stereotypnost či modelovost se objevuje v prózách Vladimíra Párala.

Maloměšťák = člověk s omezeným rozhledem a zastaralými názory.

Kniha vypráví o kamarádech Petrovi Bajzovi (vypravěč), Antonínu Bejvalovi, Pepovi Zilvarovi z chudobince, Čeňkovi Jirsákovi a Édovi Kemlinkovi, kteří společně tropí spoustu lumpáren. Když například chtěli jít do kina, jeden z chlapců si koupil lístek, a když v sále zhlasla světla, tak ostatním pomůže oknem dovnitř, aby nemuseli platit za lístek. Jeden kluk je ale udal panu Maulemu, který trhal lístky, a on je z biografu vyhodil. To ale kluky neodradilo a dál chodili do kina oknem.
Jindy se zase vydali na vosy. Chtěli je pochytat, aby jim snášely med. Vosy je ale velice pobodaly. Hoši potom ještě dostali doma na zadek, protože rodičům předtím tvrdili, že jdou do hodiny houslí.
Bavilo je také žebrat u silnice. Za vyžebrané peníze si vždy koupili plno sladkostí.
Ale ze všeho nejraději dělali naschvály panu Fajstovi. Zahrabali třeba do sněhu karbid a zapálili jej. Kdo by nevěděl, že to hoří karbid, myslel by si, že to hoří sníh. Tou dobou chodil pan Fajst do jednoho statku pro mléko. Když viděl, že ze sněhu šlehají plameny, vykřikl, že je z toho celý zdecimovaný. Kluci se smáli a měli z něj legraci.
Když přijede do města cirkus, snaží se Petr být co nejhodnější, aby ho rodiče vzali do cirkusu. Když mu otec řekne, že člověk by měl být hodný jen tak a ne za cirkus, Petr se rozbrečí a řekne: „To není pravda, nikdo není hodný jen tak.“ Nakonec na přímluvu maminky jde do cirkusu celá rodina. Petr by však chtěl do cirkusu každý den, proto, když vidí v cirkusu i Zilvara z chudobince se ho ptá, jak se tam dostal, když na to nemá. dozví se, že Zilvar pomáhá cirkusákům napájet zvěř. Domluví se s ním, že bude také nosit vodu. Tak se ale domluví více hochů. Otakárek Soumarů se také přidal, ale protože byl z bohaté rodiny, přišla si pro něho vychovatelka a ztropila scénu, načež ředitel cirkusu vyhodil všechny chlapce.
Petr má rád děvče jménem Eva Svobodová, se kterou sáňkuje, vezme ji do kina oknem i se přimluví, aby mohla s chlapci na vojenské tažení proti Ješiňákům.
Jednoho dne se Petru Bajza onemocní spálou a v horečce se mu zdá, že mu tatínek koupil mluvícího slona Jumba, kterému koupil červenou čepičku prošívanou zlatem, a pak s ním a se svými kamarády vypraví do Indie, kde se Zilvar ožení s princeznou .
Nakonec se ale Petr uzdraví a vše je jako dřív.