ZAFINprednaska9

b) kalkulace přirážková, vyrábí-li se více druhů výrobků

c) kalkulace s použitím hodinových paušálů

d) kalkulace s využitím nákladových modelů

Z hlediska hromadnosti výroby se rozlišují tyto kalkulační metody:

a) kalkulace prostá

b) kalkulace zakázková

c) kalkulace vícestupňová (fázová, postupná)

d) kalkulace standardní, normová

e) kalkulace ve sdružené výrobě:

ea)zůstatková (odečítací) metoda,

eb)rozčítací metoda,

ec)metoda kvantitativní výtěže;

Z hlediska způsobu ocenění výkonů

1. kalkulace souhrnné (kalkulace skutečných nákladů)

2. kalkulace rozdílové, u nichž se sledují nejen skutečné, ale i předem stanovené náklady(rozpočtové,plánované) a rozdíly mezi skutečnými a plánovanými náklady

Prostá kalkulace dělením

Náklady na kalkulační jednici n se zjišťují podle položek kalkulačního vzorce dělením úhrnných nákladů N za období počtem kalkulačních jednic q vyrobených v období: Používá se nejčastěji v hromadné výrobě (těžba uhlí a rud, výroba piva, limonád apod.), ve strojírenství jen při omezeném výrobním sortimentu (výroba turbín, motorů).

Stupňovitá kalkulace dělením

Nejjednodušší případ použití stupňovité kalkulace je při oddělení výrobních, správních nebo odbytových nákladů, když se liší počet vyrobených a prodaných výrobků. Tím se zabezpečí, aby výrobky, které v daném období nebyly prodány, nebyly zatěžovány odbytovými, resp. správními náklady.

Hlavní uplatnění má tato metoda ve stupňové (fázové) výrobě, kdy výrobek prochází několika výrobními stupni (fázemi). Pak se sestavuje kalkulace pro jednotlivé výrobní stupně. To předpokládá měření objemu produkce a zjišťování nákladů zvlášť pro každý výrobní stupeň, který je nákladovým střediskem. V každém výrobním stupni se mohou kalkulovat buď náklady, které v něm vznikají (tj.zpracovací náklady), nebo veškeré náklady, tj.náklady včetně společných nákladů, především materiálu, který je postupně zpracováván.

V druhém případě se kalkulují celkové náklady výrobního stupně, které pak přecházejí jako materiálové náklady (obvykle v položce polotovary vlastní výroby) do dalšího výrobního stupně. Metodu se nazývá postupná kalkulace. Nevýhodou je, že v kalkulaci finálního výrobku jsou veškeré náklady předcházejících výrobních stupňů kumulovány v jedné položce (polotovary vlastní výroby), takže struktura nákladů je značně zkreslena. Tento nedostatek odstraňuje průběžná kalkulace, která zachovává členění nákladů podle původních kalkulačních položek. Ruční přepočet postupné kalkulace na kalkulaci průběžnou je poměrně náročný. S výhodou lze použít počítače a metody strukturní analýzy.

Kalkulace dělením s poměrovými (ekvivalenčními) čísly

Této kalkulace se používá při výrobě výrobků lišících se pouze velikostí, tvarem, hmotností, pracností nebo jakostí (např.hutnické, cihlářské, dřevařské výrobky), u nichž by zjišťování výrobních nákladů bylo zdlouhavé. Poměrová čísla se zvolí podle poměru spotřeby času na výrobu, hmotnosti, přímých mezd, velkoobchodní ceny výrobku, popř. podle více ukazatelů. Objem výroby v poměrových jednotkách se vypočte pronásobením poměrových čísel a příslušného objemu a jejich sečtením. Celkové náklady se dělí součtem poměrových jednotek, čímž se dostanou náklady na 1 jednotku základního výrobku. Náklad ostatních výrobků se zjistí vynásobením nákladů základního výrobku poměrovými čísly.