Kalorimetr

týče sběru dat, která do jisté míry omezuje počet účastníků studie;  použití metody je 

omezené, protože proband je v uzavřeném prostoru 

Nepřímá kalorimetrie – jedná se o vdechové a výdechové plyny (spiroergometrie); zjišťuje 

se množství spotřebovaného kyslíku za určitou dobu 

PRINCIP 

V podstatě se jedná o zjednodušené měření kalorimetrie přímé. Zjišťuje se energetický výdej 

člověka.  Sledované  procesy  jsou  změny  v  koncentraci  O2  mezi  vdechovanými  a 

vydechovanými plyny, dále je to pak vydechovaný CO2. 

Hájek (2012) ve své bakalářské práci přehledně přibližuje dva systémy nepřímé kalorimetrie. 

Otevřený  –  testovaná  osoba  vdechuje  atmosférický  vzduch  a  do  analyzátorů  vzduch 

vydechuje. Úbytek O2, který si organismus ponechává, se měří a podle úbytku se vypočítává 

velikost energetického výdeje. Tento systém je v současnosti nejpoužívanější – a uzavřený - 

měřená osoba je zcela izolována od okolního prostředí. Vdechuje kyslík z rezervoáru a oxid 

uhličitý opět vydechuje do uzavřeného systému 

ZÍSKÁVANÁ DATA 

Při  tomto  vyšetření  lze  kromě  energetického  výdeje  zjistit  i  živiny  (tuky,  sacharidy, 

bílkoviny),  které  se  podílí  na  krytí  aktuální  energetické  potřeby.  Vyhodnocení  se  děje  na 

základě respiračního koeficientu (RQ). (Hájek, 2012) 

OBLAST POUŽITÍ 

V klinické  praxi  je  to  běžně  používaná  metoda  –  velmi  přesná.  Menší  nevýhodou  je  její 

finanční  náročnost  a  fakt,  že  je  možné  nepřímou  kalorimetrii  měřit  pouze  v laboratořích  – 

pomocí tzv. spirometru.