Pletiva, meristémy

buňky korku: - většinou radiálně zploštěné 
                       - protoplasty směrem k obvodu odumírají a jejich stěny tloustnou 
                       - mrtvé buňky se vyplňují vzduchem, pryskyřicemi, tříslovinami  

                 - na povrchu orgánu tvoří tlustou vrstvu; 

felogen s korkem nebo felogen, korek a feloderm tvoří dohromady sekundární krycí pletivo – 
periderm; 
po  prvním  felogenu  se  zakládají  následné  felogeny,  všechna  pletiva  vně  od  nejmladšího 
felogenu  odumírají  a  tak  na  povrchu  orgánů  vytvářejí  soubor  odumřelých  primárních  a 
sekundárních pletiv, který nazýváme borka = rhytidoma; 
 
sekundární tloustnutí kořene nahosemenných a většiny dvouděložných rostlin: 
felogen může vznikat (se vytváří většinou) z vnějších vrstev pericyklu = perikambia; 
kambium  se  tvoří  nejprve  na  vnitřních  stěnách  primárního  floému  z  prokambia,  pak  na 
vnějších stěnách primárního xylému z pericyklu a propojí se také v souvislý kambiální kruh; 
 
pletiva trvalá jednoduchá pletiva podle síly stěny buněčné: parenchym, kolenchym, sklerenchym;   
parenchym:  buňky  živé,  tvar  rozmanitý,  nejčastěji  izodiametrické  (1)  nebo  protáhlé 
mnohostěny, buňky tenkostěnné, interceluláry velmi obvyklé 
výskyt:  souvislá  součást  systému  základních  (primární  kůra  a  dřeň  stonků  a  kořenů,  listový 
mesofyl,  v  květech,  plodech,  semenech),  jednotlivě  nebo  v  malých  skupinkách  systému 
vodivých (v xylému a floému) a krycích pletiv (např. v peridermu) 
funkce:  asimilační,  zásobní,  vodivá,  provětrávací,  absorpční,  dělivá,  krycí,  mechanická 
(turgor);  
typy parenchymu: 
aerenchym: velké interceluláry, ty jsou větší než buňky 
aktinenchym: hvězdicovité buňky s velkými intercelulárami 
merenchym: kulovité buňky s četnými intercelulárami 
chlorenchym: asimilační parenchym obsahující chloroplasty a interceluláry, listový mesofyl je 
tvořen především chlorenchymem 
transferový  parenchym:  slouží  k  intenzivnímu  transportu  látek  mezi  sousedními  buňkami, 
např.  podél  vodivých  elementů  poblíž  jejich  zakončení  v  listech,  kde  dochází  k  nakládání 
asimilátů do floému  
kolenchym:  buňky  živé,  tvar  rozmanitý,  nejčastěji  protáhlý,  buněčná  stěna  nestejnoměrně 
ztloustlá, interceluláry přítomné pouze u lakunárního kolenchymu 
výskyt:  součást  pouze  primárního  rostlinného  těla  v  hypodermis  stonku,  listových  čepelích, 
řapících, nitkách tyčinek především dvouděložných, v kořenech výjimečně 
funkce:  nejčastěji  mechanická,  někdy  fotosyntetická,  provětrávací  (lakunární  kolenchym), 
dělivá (u některých stonků z kolenchymu vzniká felogen) 
typy kolenchymu: 
rohový:  buněčné  stěny  ztloustlé  v  rozích  tj.  v  místech  styku  tří  a  více  buněk,  např.  stonek 
hluchavkovitých Lamiaceae 
deskový:  ztloustlé  tangenciální  strany,  tj.  strany  rovnoběžné  s  povrchem  orgánu,  např.  pod 
krycími pletivy stonku hluchavkovitých Lamiaceae 
lakunární (mezerový): buněčné stěny ztloustlé v místě styku s intercelulárou, např. v řapících 
listů devětsilů Petasites 
sklerenchym:  buňky  v  dospělosti  většinou  mrtvé,  uvnitř  s  často  nepatrným  buněčným 
lumenem, tvar rozmanitý, buněčná stěna rovnoměrně ztloustlá, silná vrstva sekundární stěny 
později často lignifikuje a protoplast odumírá; v místech, kde byla v primární stěně políčka s 
plasmodezmy, se vytvářejí úzké kanálky; interceluláry nepřítomné