Systém pletiv krycích, vodivých, základních

nevyskytují  průvodní  buňky  ale  bílkovinové  (Strassburgerovy)  buňky  (zřejmě  plní  obdobné 
funkce jako průvodní buňky); 
- články sítkovic-sítkovice: u krytosemenných, jsou buňky širší (20 - 40 µm) a obvykle kratší 
(100 - 600 μm) než sítkové buňky, koncové stěny (obsahují velké množství pórů) nazýváme 
sítkové desky, ty jsou různě šikmé až téměř příčné; mohou obsahovat více sítkových políček 
(sítkové desky složené) nebo jedno sítkové  políčko  (sítkové  desky  jednoduché);  velká 
centrální vakuola, později se tonoplast poruší, mizí ribozómy a Golgiho aparát, mitochondrie 
a  plastidy  málo  početné,  jádro  degeneruje,  v  dospělosti  jsou  bezjaderné,  perforacemi 
procházejí  cytoplazmatická  vlákna;  sítkovice  jsou  tvořeny  sítkovými  články  =  živými 
buňkami uspořádanými nad sebou, sítkovice fungují většinou jen jedno vegetační období, na 
podzim  se  perforace  ucpávají  kalózou  (ß-D-1,3-glukan);  výjimečně  se  kalóza  rozpouští  a 
transport  je  obnoven  (např.  u  lip);  průvodní  buňky  sítkovic  provázejí  sítkovice  u 
krytosemenných,  jsou  protáhlé,  dávají  vznik  novým  článkům  sítkovic,  jsou  živé, 
parenchymatické, většinou málo vakuolizované, jádro velké, četné mitochondrie a ribozómy, 
husté endoplazmatické retikulum, jsou metabolicky velmi aktivní, mají význam pro transport 
asimilátů do sítkovic a z nich; 
-  lýkový  parenchym:  dlouho  živé  buňky,  tvoří  podélné  řady  rovnoběžné  s podélnou  osou 
rostliny, buněčné stěny tenké, celulózní, četné ztenčeniny, hlavní funkce: zásobní; 
-  sklerenchymatická  lýková  vlákna  („tvrdé  lýko“):  ztloustlá  buněčná  stěna,  zřídka 
lignifikována; 
sekundární floém = deuterofloém dvouděložných krytosemenných tvoří: 
- vertikální systém: články sítkovic, průvodní buňky, lýkový parenchym, lýková vlákna 
- horizontální systém: parenchym paprsků; 
vodivá pletiva se sdružují do souboru vodivých pletiv (= cévních svazků)  
- typy cévních svazků podle přítomnosti kambia: 
uzavřené:  bez  kambia,  pouze  s  primárním  xylémem  a  primárním  floémem,  sekundárně 
netloustnoucí 
otevřené:  svazky potenciálně schopné vytvářet  deuteroxylém  a deuterofloém  dělením  buněk 
kambia, sekundárně tloustnoucí  
- typy cévních svazků podle uspořádání xylému a floému: 
1. koncentrický  
-  lýko  uprostřed,  dřevo  vně  =  lýkostřední  (=  leptocentrický  =  amfivazální):  v  oddencích  a 
hlízách některých semenných 
-  dřevo  uprostřed,  lýko  vně  =  dřevostřední  (=  hadrocentrický  =  amfikribrální):  v  telomech 
rhynií, v oddencích kapradin a plavuní 
2. kolaterální (bočné) 
- dřevo ve stonku směřuje do středu, lýko z vnější strany 
- dřevo v listech směřuje adaxiálně (k horní části listu), lýko abaxiálně 
- u jednoděložných jsou roztroušené, u dvouděložných sestaveny do kruhu 
3. bikolaterální (dvojbočné) 
dřevo uprostřed, z vnitřní i vnější strany lýko, ve stonku lilkovitých a tykvovitých 
4. radiální (paprsčité) 
pruhy dřeva a lýka se paprsčitě střídají nebo xylém tvoří jednolitý útvar, mající na řezu tvar 
hvězdice, mezi jejímiž rameny jsou uloženy pruhy floému, v kořenech kapradin a semenných; 
 
SYSTÉM PLETIV ZÁKLADNÍCH - vyplňuje prostory mezi krycími a vodivými pletivy, obvykle parenchymatické buňky