Systém pletiv krycích, vodivých, základních
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
- podélný: podélně = axiálně uspořádané buňky, obklopují cévy (jasany) nebo nejsou s
nimi ve spojení (lípy), nebo chybí (tis)
- radiální: dřeňové paprsky, tvořeny různě mohutným seskupením parenchymatických
buněk orientovaných kolmo na letokruhy;
primární dřeňové paprsky se v dřevině vyskytují od počátku jejího růstu, vedou od krycích
pletiv až po centrální dřeň; sekundární dřeňové paprsky se objevují v pozdějším růstu dřeviny,
vedou od lýka do dřeva, jsou různě vzdálená od centrální dřeně;
u některých dřevin se cévní elementy přes dvůrkaté ztenčeniny ucpávají vakovitými výrůstky
(tylami, tyly: výrůstky parenchymatických buněk do cévních elementů) a strácejí vodivou
funkci, u poškozených nebo nefunkčních cévních elementů tyly snižují riziko průniku
patogenů nebo toxických látek;
- libriformní = dřevní vlákna: protáhlé sklerenchymatické buňky, především mechanická
funkce (v protoxylému většinou chybí), stěny buněk tlustší a pevnější jako stěny cévních
elementů, protoplast zůstává zachován, nebo odumírá a buňky jsou vyplněny vodou,
vzduchem nebo organickými látkami, vznikly z cévic, podle tloušťky buněčné stěny
libriformních vláken rozlišujeme dřeviny tvrdé (buk) a měkké (topoly);
2. floém (proto-, meta-, deutero-) = lýková část
sítkové = vodivé elementy: sítkové buňky a zralé články sítkovic, které se spojují do
trubicovitých útvarů zvaných sítkovice
ostatní elementy: Strassburgerovy buňky, průvodní buňky sítkovic, lýkový parenchym
a mechanické složky (sklerenchymatická lýková vlákna = „tvrdé lýko“), přítomné jsou i
různé typy idioblastů, mléčnic a pryskyřičných kanálků = „měkké lýko“;
- sítkové buňky: u cévnatých výtrusných a nahosemenných, jsou buňky úzké (ca 10 µm),
protáhlé, nemají koncovou stěnu (na koncích zašpičatělé), jsou uloženy paralelně, jejich
koncové oblasti se překrývají, transport látek není přímý, protoplast kompletně neodumírá,
obvykle odumírá jádro, sekundární buněčná stěna se netvoří, sítkové buňky mají v buněčných
stěnách sítková políčka s malými perforacemi; u cévnatých výtrusných a nahosemenných se