Systém pletiv krycích, vodivých, základních

1.  xylém (proto-, meta-, deutero-) = dřevní část 

cévní = vodivé elementy: cévice = tracheidy a články cév = tracheální články 
ostatní elementy: dřevní parenchym a mechanické složky (dřevní = libriformní vlákna); 
-  cévice  jsou  fylogeneticky  původnější  vodivé  elementy  než  články  cév;  jsou  jedinými 
vodivými  elementy  téměř  u  všech  nahosemenných  a  u  většiny  cévnatých  výtrusných;  jsou 
buňky  určitý  čas  živé,  v  dospělosti  mrtvé,  tvořené  buněčnými  stěnami,  protoplast 
autolyzovaný, jsou úzké (ca 10 - 20 μm) a protáhlé (až 2 - 4 mm dlouhé); nemají koncovou 
stěnu  (jsou  špičaté  nebo  dlátovitě  ukončené),  proto  jsou  uloženy  paralelně  (jejich  koncové 
oblasti  se  překrývají),  směr  transportu  není  přímý:  při  přechodu  z  jedné  tracheidy  do  druhé 
jsou látky přenášeny přes ztenčeniny buněčné stěny; 
-  články  cév  se  vyskytují  u  některých  cévnatých  výtrusných  (např.  přesličky),  některých 
nahosemenných  (např.  Welwitschia)  a  hlavně  články  cév  +  většinou  i  cévice  jsou  hlavními 
vodivými elementy naprosté většiny krytosemenných; diferencují se ze živých buněk: tvoří se 

centrální  vakuola  a  větší  počet  vezikul,  které  se  stávají  součástí  buněčné  stěny,  jádro 
nepravidelného  tvaru  s  výběžky,  endoplazmatické  retikulum  se  prodlužuje,  v  dospělosti 
mrtvé:  protoplast  i  buněčné stěny v místech styku autolyzované;  buněčné stěny sousedících 
článků  cév  v  místech  styku  (=  perforační  desky)  se  částečně  nebo  úplně  rozpouštějí: 
dokonalejší transport; články cév jsou buňky širší (20 - 200 μm) a obvykle kratší než cévice; 
dospělé  (mrtvé)  články  cév  se  spojují  ve  sloupce  zvané  cévy  =  tracheje,  cévy  jsou  protáhlé 
kapiláry omezené délky (dlouhé od necelého mm po desítky cm, zřídka až několik metrů) a 
proto  směr  transportu  látek  je  stejný  jako  u  cévic:  látky  překonávají  buněčnou  stěnu  přes 
ztenčeniny;buněčné  stěny  cévních  elementů  jsou  nerovnoměrně  ztloustlé  a  lignifikované,  ztlustliny 
elementů  protoxylému  jsou  prstencovité  (=  kruhovité)  nebo  šroubovité  (umožňují 
prodlužovací růst); ztlustliny elementů metaxylému jsou schodovité, síťovité nebo dvůrkaté; 
mezi cévními elementy jsou látky přenášeny přes ztenčeniny buněčných stěn; Typy ztenčenin: 
tečka  =  jednoduchá  ztenčenina;  dvojtečka  =  dvůrkatá  ztenčenina  (torus,  porus,  margo), 
obvyklá  mezi  cévami  deuteroxylému,  na  radiálním  řezu  vytváří  dvě  soustředné  kružnice; 
poloviční dvojtečka; 
jarní cévice jsou širší, tenkostěnné s mnoha dvůrkatými ztenčeninami, letní mají tlustší stěnu s 
menším počtem ztenčenin; 
-  dřevní  parenchym:  živé  parenchymatické  buňky  tvaru  kratších  válců,  hranolků  apod.  s 
mnoha  buněčnými  komponenty,  funkce:  ukládání  škrobu,  tuků  a dalších  zásobních  i 
odpadních  látek,  horizontální  transport  látek  do  vodivých  elementů  a  k  ostatním  buňkám, 
provětrávací; 
dřevní parenchym