02_říjen

Victor Kugler, Johannes Kleiman, Bep Voskuijlová, Miep Giesová – odvážní spolupracovníci Annina otce, do Zadního domu nosí jídlo a zábavu pro jeho obyvatele, díky Miep Giesové a Bep Voskuijlové se zachoval Annin deník.

V) Kompozice knihy

Doba místo: 14.6.1942-1.8.1944 Amsterodam, utajený zadní trakt budovy kanceláře Annina otce.

Jedná se o prozaické epické dílo s jasnou dějovou linkou. Autorka používá ich - formu a spisovného (hovorového i knižního) jazyka. Kniha je psána chronologicky, jako deník formou dopisů a vzkazů Annině imaginární kamarádce Kitty, není ale popsán každý den.

Poté, co Anne slyšela v rádiu informaci, že autentické zprávy a deníky budou důležitou pomůckou pro rekonstrukci života za druhé světové války, začala svůj deník přepisovat a upravovat. Tento přepis nebyl dokončen.

Knihu zařazujeme mezi válečnou literaturu druhé světové války jako autobiografický román.

VI) Okomentovaný citát

Jak krásní a dobří by byli všichni lidé, kdyby si každý večer promítli v duchu události dne a uvědomili si, co na jejich chování bylo dobré a co špatné. Bezděky se tak pokoušíme každý den znovu se polepšit, a samozřejmě časem také někoho dosáhneme. Tento prostředek může použít každý, nic to nestojí a je to velice užitečné. Neboť kdo neví, musí se tomu učit a poznat: „Čisté svědomí dává sílu!“

Tento citát je ze 6. července roku 1944 (tzn. přesně dva roky od počátku ukrývání). Poukazuje na to, že Anne za tyto dva roky velmi rychle mentálně vyspěla a začala si uvědomovat, že ne vždy jedná úplně správně a slušně vůči ostatním lidem.

VII) Závěr

Na knize mě velmi zaujaly Anniny myšlenky a pocity, na její věk (13-15 let) jsou vyspělé a autorka dokáže přesně popsat, co cítí a člověk se do daného okamžiku naprosto vžije. Díky detailním popisům interiéru zadního domu, všedních prací, bombardování, vloupání či vysílání v rádiu je čtenář naprosto vtažen do atmosféry druhé světové války a stále více si uvědomuje, jak hrozná katastrofa to byla. Při popisování charakteru, vzhledu či nálady svých spolubydlících používá i velmi zajímavá a vtipná přirovnání a slovní spojení (např. paní van Daanová se obléká stylem „zezadu lyceum, zepředu muzeum“).

Annin otec některé pasáže deníku odmítl vydat (zejména popis vztahu Anne se její rodinou) a to považuji za velkou škodu. Jsem velmi ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, protože mě obohatila o spoustu zajímavých informací o druhé světové válce a velmi těžkém životě židovských i nežidovských obyvatel Evropy v jejím průběhu.

VIII) Fotografická příloha