21. Středověká filozofie a křesťanství.

Antické myšlení

- zkoumali se pralátky, způsob poznání, existence boha

Středověké myšlení

- omezuje se na poznatelnost boha, obhajoba křesťanství jako jediné cesty

- dogmata

- taky důkazy boha (ontologické otázky)

- vychází z Platóna, Aristotela

Středověká filozofie

- 5. – 15. století

- křesťanství

- uzavření Platónovy akademie

- středověké univerzity

- etapy: období patristiky, období scholastiky

Patristika

- 1. – 9. století

- díla Otců (církevních)

- pokusy o spojení nově vzniklého křesťanství a filozofie

- zrovnoprávnění křesťanství – ve 4. století

- vztah mezi vírou a věděním → různé cesty → upalování heretiků

- vytváření dogmat – v katolické církvi zůstávají až dodnes (trojjedinost, vznik světa z ničeho, dědičný hřích)

- proudy: 1. gnosticismus: gnozé = poznání; snaha podpořit víru vzděláním, vyšším poznáním → snaha potvrdit víru argumenty

2. manicheismus: dualismus → říše světla x říše temnoty → v našem světě jsou ty říše promíchané

cesta = askeze (→ vykoupení)

3. Apologeté: snaha o obhajobu křesťanství (stojí proti gnosticismu), snaží se spojit víru a poznání

Justin Mučedník

- spojuje antickou filozofii → oni přišli na určitá pravidla, ale teprve křesťanství to dotáhlo do konce

- Platónovy podstrkoval křesťanství

- začíná Bohu dávat určité přívlastky → bez počátku, bez konce, bez tvaru, beze jména

- Bůh vyslovil logos a stvořil svět (logos = slovo boží) → Ježíš je logos v lidské podobě

Origenes

- Bůh je nehmotný a svět stvořil z ničeho, logos = prostředník mezi světem a Bohem

Augustinus = sv. Augustin ( 355 – 430)

- černoch z Alžíru, syn nevěřícího a silně křesťanské matky

- vliv manicheismu, skepticismu, novoplatonismu

- ve 33 knězem, biskupem, pokřtěn

- dílo: Vyznání = Confessiones → popsal svůj život, svoje procitnutí

- „Věřím, abych poznal. Poznávám, abych věřil.“

- snaží se zpochybnit skepticismus: když chybuji, existuji, jedině pochyby nejdou zpochybnit → „Jestliže se mýlím, jsem.“

- když chceme popsat Boha, musíme začít u nás, zavádí pojem srdce (→ vložit do toho srdce)

- nacházení pravdy → iluminace = teorie osvícení, Boha můžeme poznat skrze sebe

- jsme výtvorem Boha, tudíž ho můžeme zpětně poznat

- máme materiální tělo, ale i duši – víru

- analýza času → člověk = časová bytost, rozchází se s ostatními → tvrdí, že čas není objektivní, vědomí času je subjektivní, čas byl stvořen společně se světem

- čas vnímáme pomocí duše, paměti (minulost), představivosti (budoucnost)

- existuje pouze věčnost, která náleží Bohu

- čas se rozpadá na okamžiky

- snaží se popsat jednotlivé rozměry času: minulost (už není), budoucnost (ještě není), přítomnost (existuje, vnímáme jí);

minulost = přítomnost od minulého

budoucnost = přítomnost s očekáváním budoucnosti