24. Filozofické směry 19. a 20. století.

- předvídal environmentalismus → rozpor mezi moderním způsobem života a životním prostředím → krize evropské vědy

- ovlivněn Bolzanem a Masarykem, ovlivnil Jana Patočku

Preexistencialismus - 19. století

Soren Kierkegard

- uvažuje nad existencí, popisuje ji jako něco niterného, co má každý z nás

- člověk existuje sám o sobě, je odkázán sám na sebe → sám si volí cestu → nutnost volit

- osamocenost vlastní existence

- dílo: Bázeň a chvění: cesta vypořádání se s existencí = Bůh, víra

- estetické stádium → užíváte si, poslední stádium → víra (víra je cíl)

- člověk se má starat sám o sebe a naplnit svou existenci

Existencialismus

- zabývá se otázkou bytí, proč tady jsme, jaký má život smysl

Karl Jaspers

- navazuje a reaguje na Nietzscheho, Kierkegarda

- pracuje s pojmem existence → to, co utváří nás samotné (musíte od ní oddělit ostatní)

- podmínky společnosti, vliv prostředí → podmínění, aby člověk našel svůj základ, aby se dostal ke své existenci → hraniční situace → pocity ohrožení → když jde o život (blízkost smrti), ukáže se, co je a není důležité → přehodnocení; to, co zůstane v pohledu na smrt nezbytné je bytí (= sein)

Jean Paul Sartre

- ovlivněn předchozími filozofy - Husserl

- dílo: Bytí a nic: popisuje podstatu své filozofie

- zvláštní dualismus: bytí o sobě (bytí je husté, nepřerušené nebytím, nepřetržité nebo neví o své konečnosti) x bytí pro sebe

(typické pro člověka, chápe svou smrtelnost, vědomí o smrti = konec = nebude nic, vniknutí toho nic – schopnost nicotnosti, toto bytí, které má v sobě konečnost je základem existence člověka → rozhodování na základě toho vědomí o konci)

- náčrt → projektování sebe do budoucnosti – sebetvůrce

- „Člověk je odsouzen ke svobodě.“ → svoboda + rozhodování o tom, jak prožijeme svůj život, jakou si zvolíme budoucnost

- v rámci pochopení své existence → existence předchází esenci (= nezbytný smyl)

- Sartre říká, že smysl neexistuje – naše existence předchází smysl, nedá nám ho ani náboženství, člověk si ho vytváří v sobě,

- teprve až zemřeme, tak ho dotvoříme → takže není (podobné názory → Nietzsche)

- „Své bytí můžeme poznat tím, že nejsme tím druhým.“ → soudíme se podle druhých, poznáme, co nejsme

- existenciální pocity i v literatuře: Kafka, Hrabal, Mácha, Holan,…

Albert Camus

- Sartreův kamarád, ale pak se pohádali

- dílo: Cizinec: čistě literární dílo

- díla filozofická: Mýtus o Sysifovi: myšlení v obrazech → různé obrazy, alegorie, ne kterých vysvětluje svou filozofii; Sysifos →

trest, nekonečná práce, absurdní úkol

- snaží se pochopit existenci člověka

- pocit úzkosti → touha po odpovědích (ty nepřichází) = nedostatek odpovědí na své otázky

- v mezeře mezi lidskou touhou po vědění a věděním je absurdita (absurdita – člověk se ptá a svět mlčí)