24. Filozofické směry 19. a 20. století.

- pokrytectví → byli věřící, ale svůj život tak nežili; dogmatičnost → někdy dost protichůdné

- člověk je slabý kvůli křesťanství

- dílo: Antikrist: kritické myšlenky, ateistická cesta

3. dílo: Tak pravil Zarathustra

- německou kulturu viděl jako nihilistickou (nicotnou, negativní) → existuje cesta, jak se vymanit → vize, myšlenka nadčlověka – většina lidí = stáda, masa → musí přijít éra člověka, který ten nihilismus překoná = tvůrce hodnot, někdo, kdo překoná slabošskou morálku, povede lidi, člověk s mocí, který povede lidi k vyšším cílům (dezinterpretace = zneužití této vize Hitlerem)

- vůle k moci → vůle je pozitivní, máte ji ovládat (Schopenhauer – vůle negativní)

- myšlenka věčného návratu → neustálé opakování dějinných prvků, jako lidstvo děláme stále stejné chyby

- shrnutí: ateismus, vůle k moci – silní jedinci, kteří povedou lidstvo („Matko, jsem hlupák.“)

Filozofie 20. století

Vitalismus

= filozofie života

Zakladatel: Henry Bergson

- proti vědeckému pojetí světa (racionalismu)

- „aktisté“ → pohyb, dění je pro ně více než bytí

- opírají se o organiku

- intuice (věda nedokáže odpovědět na všechno)

- životní síla

- čas je relativní pojem – nejde ho vnímat, vnímáme jej pomocí intuice, nejde stanovit přítomnost

- pocitový proud

Pragmatismus

- pragma = jednání, konání, čin

- zastávání určitých stanovisek

Tomáš Garrigue Masaryk, Karel Čapek

- utilitarismus = užitečné pro člověka, pro společnost

- dobré, praktické = důležité, vhodné

William James (zakladatel)

- pravda ↔ užitečnost (recipročně si odpovídají)

- víra → je užitečná, pokud pomáhá

- pluralismus

- metafyzické snahy vysvětlit svět se vším všudy – co je jeho základ

- ve 20. století má na metafyziku každý jiný názor, ztrácí důležitost

- disputace = zbytečné nepřináší užitek

- konkrétnost, fakta, čin, moc = důležité

- neříká, co je dobře, špatně, neodpovídá → dává cestu

- co je praktické → tam vede cesta

- teorie je nástroj, nikoliv odpověď

- pozitivismus → pohrdá slovním řešením, neužitečnými otázkami a metafyzickými abstrakcemi

Fenomenologie

Edmund Husserl

- popis skutečnosti jinou než vědeckou metodou

- věda je omezená v zachycení věcí → je potřeba kontakt, vztah s poznávanou skutečností → jít do lesa není jako o lese číst

- žádná analýza nebo experimenty → fenomenologie „prostě vidí“

- návrat k přirozenému poznání

- metoda = fenomenologická redukce = eidetická redukce (eidos = forma, tvar)

→ 1. krok = uzávorkování → zahodíme své znalosti, které mohou být nejisté, zbyde jen čisté vědomí, epoché

(skepticismus) = zdržení se úsudku

→ 2. krok = existence = smyslově uchopitelná jsoucna

→ 3. krok = zbyde jen čistý fenomén věci

- v umění → kubismus = proniknutí k podstatě zobrazovaných jevů