24. Filozofické směry 19. a 20. století.

- tento pohyb popisoval jako třídní boj, předpokládá další změnu, vypuknutí revoluce, která systém zase změní

= historický materialismus → prvobytně pospolná společnost → otrokářská společnost → feudální společnost → kapitalismus → socialismus → komunismus (dialektický skok)

- kritika kapitalismu jako prostředku globalizace, vykořisťuje dělníky

- dílo: Kapitál → nepracovat bylo trestné, všichni musí pracovat

- náboženství = ateismus, člověk tvoří náboženství, ne naopak → „Náboženství je opium lidstva.“ = náboženství zkresluje realitu, vytváří iluzi, chce zahodit nepotřebné náboženství → k materialismu

- revizionistický socialismus = evoluční

- revoluční socialismus = už je potřeba systém změnit, už nastal ten zlom

Pozitivismus

August Comte

John Stuart Mill

Herbert Spencer

- důraz na vědecké poznání, které má nutně vycházet ze zkušenosti

- na základě experimentu dojdeme k faktům a vytvoříme systém

- v Čechách pragmatismus → Čapek, Masaryk

Iracionalismus

- zpochybňuje schopnost lidského rozumu pravdivě poznávat skutečnost, místo toho hledá jiné, zpravidla vnitřní a neověřitelné způsoby poznání (intuici, cit, mystické vidění)

- v centru stojí člověk a jeho vnitřní svět

Voluntarismus

- zdůraznění vůle, případně neomezené svobody, potlačení rozumu

Arthur Schopenhauer

- voluntas = vůle

- ovlivněn Kantem, hinduismem, buddhismem

- dílo: Svět jako vůle a představa

- vnímání je projevem vůle

- vůle se stává silou dodávající smysl všemu

- vůle = síla, na které stojí svět, dává věcem dynamik

- i na anorganické úrovni, dokáže zpředmětnit, všechno je produktem vyšší vůle, je bezcílná, nemá účel

- jediným řešením je nepodřídit se vůli, vykašlat se na sexuální pudy, meditovat, věnovat se umění

- základní etická hodnota = soucit

- vůle = instinkt, pud, člověk je v jeho zajetí, je nesvobodný

- cesta vede potlačením vůle (askeze)

Fridrich Nietzsche

- vliv Schopenhauera

- různě tematicky vymezená životní období

1. dílo: Zrození tragédie z ducha hudby

- jako první se snaží zmapovat antickou tragédii, antiku

- 2 základní prvky

→ apolonský = rozumová složka, dionýzovský = nespoutaný, zuřivý, bůh vína

- pak následoval úpadek, ten přichází se Sokratem, pokračuje Platónem → první z myslitelů, který předchází křesťanství

2. typické formy, dílo: Ranní červánky, Lidské příliš lidské

- aforismy = kritické, ostré výroky

- relativizace morálky (vrací se až k Sofistům) → snaží se zpochybnit pevně dané hodnoty, morálka se pořád mění, není stálá

- kritika křesťanství → ryzí ateismus → silný vliv, změny ve společnosti; „Bůh je mrtev, to my jsme ho usmrtili.“ → opouštění Boha

- na křesťanství mu vadí, že utěšuje člověka → ohlašuje posmrtný život → člověk utíká z reality