Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




2 - fyziologie bunky

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (106,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

2. Fyziologie buňky Buněčný cyklus buněčný cyklus je životní cyklus buňky (buňka žije buď do rozmnožení nebo smrti) = fáze posloupnosti dějů od jednoho dělení k druhému Dělení buňky = buněčné dělení =cytogeneze(x dělení jádra – karyogeneze) je rozdělen na několik fází G1 Nejdelší fáze buňka roste (syntéza RNA, bílkovin, množení organel) hlavní kontrolní uzel celého cyklu (kontrola správné syntézy) – regulace, u vadné buňky může dojít k apoptóze diferencované buňky (buňky, které se už nemají dělit) v této fázi zůstávájí celou svoji existenci (G0 bod – klidová fáze) S-fáze = syntetická syntéza DNA (karoygeneze-replikace DNA – transkripce RNA), chromatidy se zdvojují G2 fáze krátká buňka roste, příprava na karyokinezi, 2. kontrolní bod M-fáze mitóza/mióza/ amitóza Mitóza = nepřímé dělení eukaryotického jádra, rozdělení genetického materiálu výsledkem mitózy je vznik dvou stejných diploidních buněk Profáze: spiralizace DNA (kratší, mikroskopem pozorovatelné chromozomy) = kondenzace chromozomů vytváří sedělicí vřeténko: z centrioly se vydělují dva centrozomy, které se postaví k opačným pólům jádra ropad jaderné membrány rozdělení na 2 centrioly na opačném konci (centriola= místo a spojení mezi dvěmi chromatidy) Metafáze: chromozomy se seskupují v ekvatoriální rovině 2 centrioly (buň. organela) přitažlivost k centromerům (spojnice chromatidu) chromozomu Anafáze: každý chromozom je rozštěpen na dvě chromatidy zkrácením mikrotubulů, každá sesterská chromatida putuje k jinému centrozomu Telofáze: chromozomy (s jednou chromatidou) se opět rozplétají a tvoříchromatin(= hmota DNA) obnovuje se jaderná membrána, dělicí vřeténko zaniká cytokineze = rozdělení celé buňky zaškrcení – typické pro živočišné buňky přehrádečné dělení – typické pro rostlinné buňky Meióza= gametogenze redukční karyokineze, kdy se jedna diplodní buňka rozdělí na čtyři haploidní (2n se změní na n) vznikají tímto gamety – pohlavní buňky – které následně splývají v diploidní zygotu skládá se ze tvou dělení: heterotypické/1. meiotické dělení profáze: chromatidy jsou oddělené, ale vzájemně se ovíjejí,(crossing over)- výměna části DNA anafáze: k opačným centrozomům se rozcházejícelé homologické chromozomy telofáze: ?(vznikají dvě haploidní buňky), každý chromozom má dvě chromatidy homeotypické/2. meiotické dělení: anafáze: rozdělení chromatid, každá jde k jednomu centrozomu Amitóza= přímé dělení zaškrcení jádra nevytváří se chromozomy degenerující / nádorové buňky, dělení makronukleonu nálevníků nemusí být zabezpečeno rovnoměrné rozdělení genetického materiálu Metabolismus buněk neustále probíhá výměna látek s prostředím – buňka je otevřený systém výměna látek s prostředím probíhá pomocí buněčných povrchů: permeabilní buněčné stěny semi-permeabilní buněčné membrány Difúze: transport bez spotřeby energie, čistě po koncentračním spádu volná difuze: voda, močovina, alkohol, steroidní látky, plyny... Aktivní transport: příjem nebo výdej látek probíhá proti koncentračnímu spádu, často bílkovinnými přenašeči nebo speciálními kanálky (každá látka má svůj specifický bílkovinný přenašeč) pro přenos je potřeba energie (ATP) Endocytóza a exocytóza: příjem a výdej pomocí váčků obalených membránou pinocytózaje transport kapalných látek (např. transport tukových kapének do buněk tenkého střeva), transport pevných látek jefagocytóza(např. transport větších částic do nitra měňavky velké) endocytóza: často transport živin s velkými molekulami dovnitř buňky (bílkoviny, polysacharidy...) proces endocytozy: sloučenina se zachytí na povrchu cytoplazmatické membrány, díky postupnému pohybu membrány se postupně dostane dovnitř spolu s váčkem cytoplazmy a je strávena pomocí lyzozomu exocytóza: vylučování odpadních látek (procesem popsaným předtím), ale i produktů buňky (hormony, enzymy, protilátky) Osmóza: hypertrofnívs.hypotrofní prostředí: voda vždy směřuje do prostředí, ve kterém je větší koncentrace živin (hypertrofní prostředí) živočišná i rostlinná buňka reagují na různé koncentrace různě: hypertonické prostředí (voda z buňky směřuje ven) živočišná buňka se smrští rostlinná buňka proděláplazmolýzu(zmenší se natolik, že se odchlípne od buněčné stěny a zemře) hypotonické prostředí (voda směřuje do buňky) živočišná buňka proděláplazmoptýzu (buňka praskne a zemře) rostlinná buňka zůstává navenek beze změny, ale výrazně se zvýší jejíturgor(tlak uvnitř buňky) Rakovinné buňky vznikají poruchou regulace buněk, která byla zmíněná předtím – buněčný cyklus začně probíhat velmi rychle a buňky se neustále množí –zhoubné bujení vzniká na základě poruchy DNA_ porucha může být způsobena virem (lidský papilomavirus – rakovina děložního čípku), působenímmutagenů akarcinogenů, ionizujícím zářením, přílišným hormonálním působením – neustálou stimulací tkáně) léčba rakoviny: chemoterapie (velmi toxické látky, které ničí rakovinné buňky) radioterapie (cílené ozařování v opakovaných cyklech, které způsobí v nádorových buňkách a okolní tkáni neodvratné změny) chirurgická léčba (vyjmutí nádoru nebo části nádoru z těla, často se používá jako doplněk chemoterapie nebo radioterapie, protože oslabí nádor)

Témata, do kterých materiál patří