2 - fyziologie bunky
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
Difúze:
transport bez spotřeby energie, čistě po koncentračním spádu
volná difuze: voda, močovina, alkohol, steroidní látky, plyny...
Aktivní transport:
příjem nebo výdej látek probíhá proti koncentračnímu spádu, často bílkovinnými přenašeči nebo speciálními kanálky (každá látka má svůj specifický bílkovinný přenašeč)
pro přenos je potřeba energie (ATP)
Endocytóza a exocytóza:
příjem a výdej pomocí váčků obalených membránou
pinocytóza je transport kapalných látek (např. transport tukových kapének do buněk tenkého střeva), transport pevných látek je fagocytóza (např. transport větších částic do nitra měňavky velké)
endocytóza:
často transport živin s velkými molekulami dovnitř buňky (bílkoviny, polysacharidy...)
proces endocytozy:
sloučenina se zachytí na povrchu cytoplazmatické membrány, díky postupnému pohybu membrány se postupně dostane dovnitř spolu s váčkem cytoplazmy a je strávena pomocí lyzozomu
exocytóza:
vylučování odpadních látek (procesem popsaným předtím), ale i produktů buňky (hormony, enzymy, protilátky)
Osmóza:
hypertrofní vs. hypotrofní prostředí: voda vždy směřuje do prostředí, ve kterém je větší koncentrace živin (hypertrofní prostředí)
živočišná i rostlinná buňka reagují na různé koncentrace různě:
hypertonické prostředí (voda z buňky směřuje ven)
živočišná buňka se smrští
rostlinná buňka prodělá plazmolýzu (zmenší se natolik, že se odchlípne od buněčné stěny a zemře)
hypotonické prostředí (voda směřuje do buňky)
živočišná buňka prodělá plazmoptýzu (buňka praskne a zemře)
rostlinná buňka zůstává navenek beze změny, ale výrazně se zvýší její turgor (tlak uvnitř buňky)
Rakovinné buňky
vznikají poruchou regulace buněk, která byla zmíněná předtím – buněčný cyklus začně probíhat velmi rychle a buňky se neustále množí – zhoubné bujení
vzniká na základě poruchy DNA_
porucha může být způsobena virem (lidský papilomavirus – rakovina děložního čípku), působením mutagenů a karcinogenů, ionizujícím zářením, přílišným hormonálním působením – neustálou stimulací tkáně)
léčba rakoviny:
chemoterapie (velmi toxické látky, které ničí rakovinné buňky)
radioterapie (cílené ozařování v opakovaných cyklech, které způsobí v nádorových buňkách a okolní tkáni neodvratné změny)
chirurgická léčba (vyjmutí nádoru nebo části nádoru z těla, často se používá jako doplněk chemoterapie nebo radioterapie, protože oslabí nádor)