Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




1. okruh - OBECNÉ VLASTNOSTI A ROZDĚLENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (23,84 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

1) maturitní otázka z biologie a biochemie.
OBECNÉ VLASTNOSTI A ROZDĚLENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV Základem všech živých soustav je buňka. Veškeré živé soustavy jsou vysoce organizované. Na rozdíl od neživých soustav je pro tyto živé soustavy typické zastoupení těchto prvků: UHLÍK, VODÍK, KYSLÍK, DUSÍK. Ačkoli je život na Zemi rozmanitý, jsou všechny organizmy založeny na existenci nukleových kyselin, buněčné stavby a jednotlivých principech metabolismu. Všechny živé soustavy jsou z hlediska jejich struktur: VYSOCE ORGANIZOVANÉSTUPŇOVITĚ STRUKTUROVANÉADAPTIVNÍDYNAMICKÉ (vyvíjejí se)OTEVŘENÉ (vyměňují látky, energie informace s okolím). Časově a prostorově ohraničená soustava (ať jedno či více buněčná) se nazývá organizmus. Aby byl organizmus považován za živý, musí splňovat následující podmínky: CHEMICKÉ SLOŽENÍBUNĚČNÁ STAVBAMETABOLISMUSDĚDIČNOST A PROMĚNLIVOSTSCHOPNOST REPRODUKCE, RŮSTU A VÝVINUDRÁŽDIVOST A PŘIZPŮSOBIVOSTPOHYBAUTOREGULACESCHOPNOST VÝVOJE (EVOLUCE) CHEMICKÉ SLOŽENÍ Ve všech živých soustavách se vždy nachází 4 základní prvky a touhlík, kyslík, dusík avodík. Odlišnost obsahu biogenních prvků svědčí o schopnosti organismů některé prvky koncentrovat a jiné naopak příjímat v omezeném množství. Některé prvky, které se v prostředí vyskytují ve zvýšené míře, se mohou dostávat do organismů a hromadit se v nich (Se, Au). Tyto prvky se označují jako přídatné (akcidentální) prvky a organismy nijak nepoškozují, naopak někdy mohou mít i kladné účinky. Naopak deficit biogenních prvků nebo hromadění toxických prvků, mohou mít pro organismy fatální následky. V zemské kůře se vyskytuje92 prvků, kde mají 75 % zastoupení kyslíku, křemíku a hliníku. V živých soustavách je nejvíce zastoupen kyslík a uhlík a to 82 %. Biogenní prvky Jako biogenní prvky jsou označovány všechny prvky obsažené v živých soustavách. Vyskytují se volně (O2), ve formách iontů, a ve sloučeninách. Podle zastoupení je rozdělujeme naMakrobiogenní,Mikrobiogenní prvky astopové prvky. Makrobiogenní prvky (C, O, H, N, S, P, Na, K, Ca, Mg, Cl, Fe): Z tohoto výčtu tvoří O, C, H, N až 95 % živé hmoty a zbylých 8 tvoří 4,9 %. Makrobiogenní prvkymají stavební funkci. Uhlík: Základ všech organických látek.Atomy uhlíku vykazují velkou schopnost se vázat mezi sebou a i s ostatními prvky.Je součástí také anorganických sloučenin. Kyslík: Vykytuje se v organických i anorganických sloučeninách.S vodíkem tvoří H2OUplatňuje se při biologických oxidacích.Je produkován autotrofními organismy během fotosyntézy. Vodík: Má obrovský výskyt a uplatnění jako kyslík.Vodík je během bio. oxidace přenášen z org. slouč. na O a tím dochází k uvolnění energie potřebné pro organismus. Dusík: Je součástí proteinů a nukleových kyselin.Je také součástí dusičnanů a amonných solí, nezbytných pro minerální výživu rostlin a tím pro syntézu proteinů. Síra: Je součástí některých proteinogeních aminokyselin. Fosfor: Důležitou součástí nukleových kyselin a makroenergické látky ATP.Je také součástí fosfolipidů, které se podílí na stavbě buněčných membrán. Sodík a draslík: Vyskytují se ve sloučeninách ve formě iontů. Jsou důležité pro přenos nervových vzruchů.Na+ je hlavní iont krevní plazmy.Na+a K+ hrají významnou roli při přenosu nervového vzruchu. Hořčík: Významná součást chlorofylu.Působí také jako aktivátor některých enzymů. Chlór: Ve formě Cl- je obsažen v krevní plazmě.Součástí žaludeční HCl. Železo: Je součástí hemoglobinu a myoglobinu, ale také proteinů či ferritinu a transferinu. Mikrobiogenní prvky (Cu, I, Mo, Mn, Zn, Co) Majíkatalytickou funkci, jsou součástí enzymů. Měď: Součástí některých proteinů (keratinu) nebo enzymů.Katalyticky působí např. při tvorbě hemoglobinuÚčastní se oxidačně redukčních procesů v buňkách.Součástí barviva hemocyaninu, který je např. v tělech měkkýšů. Jód: Nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, které ovlivňují metabolismus a vývoj organismů. Molybden: Je důležitý pro asimilaci N2 nitrogenními bakteriemi.Součástí enzymu, katalyzující vznik kyseliny močové. Mangan: Součástí mnoha enzymů.Mn2+ aktivuje některé enzymy.Katalytické účinky při tvorbě chlorofylu v rostlinách. Zinek: Součástí mnoha různých enzymů.Významný pro růst a reprodukci.Potřebný pro buněčnou imunitu. Kobalt: Součástí vitamínu B12, který je nezbytný pro tvorbu krve. Stopové prvky (Al, As, B, Br, F, Li, Ni, Se, Si, Ti, V) Jejich obsah v organismu je nižší než 0,001 %.Stejně jako mikrobiogení prvky jsou součástí některých enzymů –katalytická funkce.Spolu s mikrobiogenními prvky bývají označovány jako prvky oligobiogenní. LÁTKOVÉ SLOŽENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV I přes svoji rozmanitost jsou všechny živé organismy složeny z několika stejných typů látek, souhrnně označovaných jako biomolekuly. Z hlediska molekulové hmotnosti je rozdělujeme na nízkomolekulární látky a vysokomolekulární látky (Proteiny, polysacharidy, lipidy či nukleové kyseliny). Nízkomolekulární VODA (H2O) – nejhojnější a nejjednodušší biomolekula v živých soustavách. Průměrný obsah vody v organizmech činí 60-70 %. Voda se v organizmech podílí na vytvoření a udržování stálosti vnitřního prostředí =homeostáze. Voda je nejdůležitějším rozpouštědlem a transportním médiem, podílí se na termoregulaci. ANORGANICKÉ LÁTKY – mohou být v rozpustné ve vodě = disociovatelné na ionty, nebo nerozpustné. Nerozpustné – součástí tvrdých pojivových tkání (zuby, kosti, schránky živočichů). - Př. CaCO3, Ca3(PO4)2, CaF2, SiO2. Rozpustné - ve formě iontů v tělních tekutinách. -Mimobuněčné - Na+, Cl- -Nitrobuněčné – K+, Mg2+ Významnou sloučeninou je rovněž oxid uhličitý, který je nezbytný pro průběh fotosyntézy. Vzniká při metabolických (katabolických) procesech např. dýchání. Vysokomolekulární PROTEINY- jsou přírodní makromolekulární látky (biopolymery) složené z minimálně 100 aminokyselin (AMK). Jsou významné pro zachování a obnovu tělesných struktur, podílí se na tvorbě hormonů, enzymů, barviv a trávicích šťáv. NUKLEOVÉ KYSELINY– biopolymery, vyskytují se ve všech živých buňkách i nebuněčných strukturách virů. Jsou nezbytné pro život, protože obsahují genetickou informaci, kterou uc

Témata, do kterých materiál patří