1. okruh - OBECNÉ VLASTNOSTI A ROZDĚLENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Síra:
Je součástí některých proteinogeních aminokyselin.
Fosfor:
Důležitou součástí nukleových kyselin a makroenergické látky ATP.
Je také součástí fosfolipidů, které se podílí na stavbě buněčných membrán.
Sodík a draslík:
Vyskytují se ve sloučeninách ve formě iontů. Jsou důležité pro přenos nervových vzruchů.
Na+ je hlavní iont krevní plazmy.
Na+ a K+ hrají významnou roli při přenosu nervového vzruchu.
Hořčík:
Významná součást chlorofylu.
Působí také jako aktivátor některých enzymů.
Chlór:
Ve formě Cl- je obsažen v krevní plazmě.
Součástí žaludeční HCl.
Železo:
Je součástí hemoglobinu a myoglobinu, ale také proteinů či ferritinu a transferinu.
Mikrobiogenní prvky (Cu, I, Mo, Mn, Zn, Co)
Mají katalytickou funkci, jsou součástí enzymů.
Měď:
Součástí některých proteinů (keratinu) nebo enzymů.
Katalyticky působí např. při tvorbě hemoglobinu
Účastní se oxidačně redukčních procesů v buňkách.
Součástí barviva hemocyaninu, který je např. v tělech měkkýšů.
Jód:
Nezbytný pro tvorbu hormonů štítné žlázy, které ovlivňují metabolismus a vývoj organismů.
Molybden:
Je důležitý pro asimilaci N2 nitrogenními bakteriemi.
Součástí enzymu, katalyzující vznik kyseliny močové.
Mangan:
Součástí mnoha enzymů.
Mn2+ aktivuje některé enzymy.
Katalytické účinky při tvorbě chlorofylu v rostlinách.
Zinek:
Součástí mnoha různých enzymů.
Významný pro růst a reprodukci.
Potřebný pro buněčnou imunitu.
Kobalt:
Součástí vitamínu B12, který je nezbytný pro tvorbu krve.
Stopové prvky (Al, As, B, Br, F, Li, Ni, Se, Si, Ti, V)
Jejich obsah v organismu je nižší než 0,001 %.
Stejně jako mikrobiogení prvky jsou součástí některých enzymů – katalytická funkce.
Spolu s mikrobiogenními prvky bývají označovány jako prvky oligobiogenní.
LÁTKOVÉ SLOŽENÍ ŽIVÝCH SOUSTAV
I přes svoji rozmanitost jsou všechny živé organismy složeny z několika stejných typů látek, souhrnně označovaných jako biomolekuly. Z hlediska molekulové hmotnosti je rozdělujeme na nízkomolekulární látky a vysokomolekulární látky (Proteiny, polysacharidy, lipidy či nukleové kyseliny).
Nízkomolekulární
VODA (H2O) – nejhojnější a nejjednodušší biomolekula v živých soustavách. Průměrný obsah vody v organizmech činí 60-70 %. Voda se v organizmech podílí na vytvoření a udržování stálosti vnitřního prostředí = homeostáze. Voda je nejdůležitějším rozpouštědlem a transportním médiem, podílí se na termoregulaci.
ANORGANICKÉ LÁTKY – mohou být v rozpustné ve vodě = disociovatelné na ionty, nebo nerozpustné.
Nerozpustné – součástí tvrdých pojivových tkání (zuby, kosti, schránky živočichů).
- Př. CaCO3, Ca3(PO4)2, CaF2, SiO2.
Rozpustné - ve formě iontů v tělních tekutinách.
-Mimobuněčné - Na+, Cl-
-Nitrobuněčné – K+, Mg2+