Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




1. Živá a neživá příroda

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (1,46 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

Maturitní otázka z biologie
ŽIVÁ A NEŽIVÁ PŘÍRODA Obecné vlastnosti živých soustav rozdíl mezi živou a neživou přírodou je ve stupni organizovanostiživá příroda se skládá z jednotlivých živých bytostí =jedinec, individum, popř. organismus (= soustava ohraničená od okolí, časově omezená a schopná vykonávat všechny životní funkce, mezi ní a okolím probíhá výměna látek a energií prostorově)obecné vlastnosti živých soustav jsou společné všem organismům a odlišují je od neživé přírody: Vysoce složité a strukturálně organizovanéhierarchicky uspořádané: atomy molekuly makromolekuly (bílkoviny, nukleové kys.) nadmolekulární komplexy (ribozomy, buněčný cytoskelet, biomembrány)buněčné organely (mikro útvary uvnitř buněk, funkční obdoba orgánů u živočichů) buňky (základní strukturní a funkční jednotkou organismů) tkáně orgány orgánové soustavy mnohobuněčný organismus Metabolismus = souhrn enzymatických reakcí, které probíhají uvnitř organismu a zajišťují přeměnu látek a energie navazují na sebe, jsou na sobě funkčně závislé, součástí přeměna různých forem energie (anabolismus, katabolismus)Základní biochemické procesy: a) fotosyntéza b) dýchání c) trávení Vnímavost (senzitivnost, dráždivost)Schopnost přijímat podněty (informace, impulsy) z okolí a reagovat na ně Otevřené soustavy (z termodynamického hlediska)S okolím si vyměňují látky, energii a informace Chemické složeníPřítomnost organických látek, předevšímbílkovin (tvoří základní strukturu buněk, zajišťují jejich základní funkce a druhovou a individuální specifitu organismů) anukleových kyselin(DNA – dvouřetězcová, obsahuje dědičnou informaci a zajišťuje její přenos na potomky, RNA – jednořetězová, v jádře i cytoplazmě, syntéza bílkovin)Další organické: enzymy (biokatalyzátory), vitaminy, tuky, cukry, biologická barviva (rostlinné – chlorofyl, xantofyl, karoteny,živočišné– karoteny, hemoglobin, melaniny), třísloviny (vakuoly – dřevo, kůra), silice, pryskyřice (jehličnaté stromy), glykosidy, alkaloidy (produkty metabolismu rostlin, kofein, thein, nikotin, kokain, morfin…), terpeny (rostliny, karotenoidy, přírodní kaučuk), steroidy (cholesterol tvořící membrány eukarytiockých buněk, hormony), organické kyselinyAnorganické: voda(transport,rozpouštědlo,termoregulace),soli (osmóza,pH,makromolekulární látky), plyny -CO2, N2, O2Biogenní:tvoří 2/3 Mendělejovy tabulky prvků; prvky, z nichž jsou složeny organismy; gennos – vytvářet makrobiogenní1199,9 % živé hmotyzákladní: C, O, H, N – 95 %ostatní: S, P, Mg, Ca, Na, K, Cl – 4,9 % mikrobiogenní = stopové = katylitické0,1 % sušiny (= zbytek těla organismu po odstranění vody, org i anorg látky)Součástí enzymůFe, Cu, Mn, Zn, I Schopnost samoregulacePochody uvnitř živých soustav jsou v závislosti na vnějším prostředí regulovány systémem zpětných vazeb Rozmnožování (reprodukce) a předávání genetické informace Vývoj (evoluce) druhů a celé přírody Buněčná teorie = základem všech organismů je buňka Matthias Jacob Schleiden Theodor Schwan Teorie o vzniku života KREACIONISMUSživé organismy stvořil bůhCarl Linné SAMOPLOZENÍ (naivní abiogeneze)život neustále vzniká z neživých látek (červi z hnijícího masa apod.)Aristotelestuto teorii vyvrátil až LouisPasteuri u bakterií VĚDECKÁ ABIOGENEZE (evoluční)teorie postupného vzniku života na Zemi z anorganických látek (abiogeneze), a to nejprve chemickými reakcemi, biochemickým procesem a nakonec biologickou cestouv dávné geologické minulosti Zeměchemická fázeanorganické sloučeniny (voda,, methan, amoniak)jednoduché organické sloučeniny (cukry, aminokyseliny) vznikly v atmosféře působením elektrických výbojů složité organické sloučeninykoacerváty (schopné růst)biologická fázeorganismy podobné bakteriímsložitější buňky a organismy PANSPERMIEživot vznikal ještě dříve ve vesmíruve vesmíru se vznášejí zárodky života a po dopadu na vhodnou planetu se vyvinou v organismy LAMARCKISMUSvývoj druhů je postupnýorganismy se aktivně přizpůsobují měnícím se podmínkám prostředí všechny organismy mají vrozenou schopnost a vůli k pokroku prostředí změny nevyvolává, ale způsobuje potřebu změny u organismů, nově získané znaky jsou dědičné DARWINISMUSvychází z předpokladu, že evoluce druhů je výsledkem přírodního výběru, podle kterého přežívají a plodí potomky především jedinci nejlépe přizpůsobení danému prostředí, a přenášejí tak vlohy pro výhodné vlastnosti do dalších generací, čímž se v konkrétních podmínkách zvyšuje v populaci podíl jedinců s výhodnými vlastnostmipředpokladem je individuální variabilita a nadprodukce potomstva NEODARWINISMUSspojil Darwinovu evoluční teorii, Mendlovou teorii dědičnosti a populační genetiku (syntetická teorie evoluce) Typy organismů Organismy buněčnéjednobuněčné – prokaryota – bakterie (sínice) prvocikolonie – některé sinice, řasy, prvocimnohobuněční - (eukaryota)obligátní = nutná společenstva – jednotlivé organismy jsou dále diferencovány, např. sociální hmyz (mravenci, včely, termiti), některé druhy hmyzožravců ( př.někteří krtci) Endosymbiotická teorie popisuje původ semiautonomních organel eukaryotických buněk – mitochondrií a chloroplastůtyto organely byly dříve volně žijící prokaryotické organismy, které byly pohlceny a staly se buněčnými endosymbiontymitochondrie mají evoluční původ v proteobakterii a chloroplasty v siniciShrnutí endosymbiotické teorie: Archeální buňka (A) vchlípením buněčné membrány vytvořila buněčné jádro (B) Proteobakterie (C) byla pohlcena za vzniku eukaryotické buňky (D)Sinice (E) byla pohlcena některou eukaryotickou buňkou za vzniku rostlinné buňky (F).Při sekundární endosymbióze eukaryotická buňka pohltila rostlinnou buňku.Při terciární endosymbióze pohltila eukaryotická buňka (H) buňku se sekundárním plastidem (G) Organismy nebuněčné (podbuněčné)mají velmi zjednodušenou stavbu, mohou existovat jen jako paraziti, např. viry, priony Viry virologie = věda, která se zabývá zkoumáním virůjsou to nebuněčné částice, jsou viditelné jen v elektronovém mikroskopujsou to nitrobuněčné parazité (nemají metabolický aparát ani aparát na syntézu bílkovin)mohou žít a mno

Témata, do kterých materiál patří