10. Energie

• ve formě světelné energie, pak jde o tzv fotoautotrofní organismy (fototrofní bakterie a zelené rostliny), které jsou nejvýznamnějšími producenty biomasy

• oxidací anorganických látek, pak jde o tzv chemoautotrofní, např některé bakterie

MAKROERGICKÉ SLOUČENINY = přenašeče chemické energie

• skupina látek umožňující uvolnění značného množství energie v jednoduché reakci

• nelze je ale definovat jenom jako sloučeniny obsahující velké množství energie (např. glukosa nebo tuk uvolní katabolickými procesy mnohem více energie, jde však komplikovaný děj), důležitým znakem je pohotovost, rychlost a jednoduchost reakce uvolňující energii přeměnou makroergické sloučeniny

• jsou charakterizovány přítomností tzv. makroergické vazby označované vlnovkou

• vazba sama není nositelem energie, ale je to vazba podléhající změně během pochodu, při němž se energie uvolňuje

• uvolnění energie je pak záležitostí celé molekuly, která podléhá v příslušné reakci změnám vedoucím k tvorbě produktů, jež jsou charakterizovány stavem o výrazně nižší energii než reaktant

ADENINOTRIFOSFÁT (polyfosfáty – anhydridy)

stavba

• nukleotid složený z pětiuhlíkatého cukru ribózy, adeninu navěšeného na 1' uhlíku a trojice fosfátových skupin na 5' uhlíku

• vazba mezi adeninem a ribózou se označuje jako N-glykosidická

• fosfátové skupiny jsou připojeny mezi sebou anhydridovými vazbami a k ribóze tzv. fosfodiesterovou vazbou.

funkce

• spojovací článek mezi exergonickými a exergonickými reakcemi

• jeho význam spočívá v tom, že při rozkladu ATP na ADP a Pi dochází k uvolnění značného množství energie. Tato energie se využívá téměř ve všech typech buněčných pochodů, jako je celá řada biosyntetických drah, vnitrobuněčný transport a membránový transport, výroba proteinů či syntéza RNA

• přeměna živin na ATP

• tvorbou redukovaných koenzymů, při nichž se substráty oxidují (glykolýza a β-oxidace), vodíky při nich přechází na koenzymy.

• dýchacím (respiračním) řetězcem, což je sled reakcí, kdy se H z redukovaných koenzymů slučuje s kyslíkem za vzniku vody.

• oxidační (aerobní fosforylace), kdy se energie vzniklá při přenosu vodíku na kyslík využije k tvorbě ATP, existuje i substrátová fosforylace, při nichž vzniká ATP rozpadem energeticky bohaté sloučeniny.

• ATP se spotřebovává třemi způsoby

• spotřeba při chemické práci, tedy při syntéze sloučenin

• spotřeba ATP při mechanické práci, která je využívána k pohybu - zajišťují ji svalová kontrakce, pohyb bičíků jednobuněčných organismů atd

• spotřeba při osmotické prácí (aktivní transport), takto se šíří třeba nervový vzruch

PŘENAŠEČE VODÍKU

• speciální případ přenosu energie, přenos vodíku vede k zisku energie

• důležité pro oxidačně-redukční reakce jsou důležité přenašeče vodíku

• můžeme je rozdělit na: