23. Dýchací soustava

• hroty plicní - vrcholky plic, dosahují ke klíčním kostem

• baze plicní - plochy nasedající na bránici

• plicní hilus - místa vstupu průdušek, cév a nervů do plic

• plicní segmenty - úsek plicní tkáně, který má vlastní průdušku a cévy

MECHANISMUS DÝCHÁNÍ
• dýchání probíhá pomocí dýchacích pohybů - vdechu a výdechu
• průměrná dechová frekvence je 18 respiračních cyklů za minutu (opakovanou zátěží se průměrná dechová frekvence snižuje)

VDECH / INSPIRUM
• aktivní děj
• vzduch je nasáván, plíce se rozepínají, umožněno stahem dýchacích svalů (především zevní mezižeberní svaly, bránice se pohybuje směrem dolů)

VÝDECH / EXPIRUM
• pasivní děj
• vzduch je vypuzován, plíce se smršťují, dýchací svaly ochabují (bránice se pohybuje směrem nahoru)

hlavní dechové svaly: bránice a mezižeberní svaly
• bránice - obsahuje X. bloudivý nerv, v případě přerušení / poškození dráhy nervu dojde ke “škytavce”

vedlejší dechové svaly: všechny ty, které se upínají na hrudník

• vitální kapacita plic - maximální množství vzduchu, které můžeme vydechnout po největším možném nádechu; hodnota závisí na věku, pohlaví, trénovanosti, apod. (běžná hodnota se pohybuje okolo 4 litrů)

• obranné dýchací reflexy - reflexy vyvolané podrážděním nervových zakončení v dýchacích cestách; např. kašel, kýchání - reagují na vniknutí pevných částeček do dýchacích cest, udržují jejich průchodnost

• reziduální plicní objem - objem vzduchu, který není možné z plic vydechnout; zhruba 0,5-1 litr

• celková kapacita plic - vitální kapacita + reziduální objem

• dechový objem - objem jednoho vdechu, jeho hodnota je v klidu okolo 0,5 litru

• dechová frekvence - určuje počet vdechů za minutu; v klidu okolo 16 vdechů

• minutový dechový objem - objem vzduchu, který dýcháním vyměníme za 1 minutu; v klidu zhruba 8 litrů

• inspirační rezervní objem - objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně nadechnout po klidném nádechu;
až 3 l

• expirační dechový objem - objem vzduchu, který můžeme ještě usilovně vydechnout po klidném výdechu;
do 1,5 l

TRANSPORT A VÝMĚNA DÝCHACÍCH PLYNŮ
• organismus vdechuje atmosférický vzduch, vydechovaný vzduch obsahuje méně kyslíku a více oxidu uhličitého
• přenos kyslíku krví je zajištěn prostřednictvím krevního barviva hemoglobinu obsaženého v červených krvinkách - kyslík se váže na železo za vzniku oxyhemoglobinu (vazba je slabá, lehce se v tkáních uvolňuje)
• z tkání je žilní krví odváděn oxid uhličitý - přenášen krevní plazmou ve formě HCO3-, navázaný na hemoglobin v podobě karbaminohemoglobinu nebo rozpuštěný v krevní plazmě

pozn. na hemoglobin se váže také oxid uhelnatý za vzniku karbonylhemoglobinu - vazba je 250-300x pevnější než u kyslíku, a může tak snadno dojít ke smrti z nedostatku kyslíku