26. Smyslové vnímání okolního světa

• molekuly látek, které čichový orgán vnímá, jsou u původně vodních obratlovců transportovány proudem vody; u suchozemských obratlovců proudem vzduchu;

• smyslové buňky čichové sliznice jsou uloženy u bezčelistnatců v jednom a u čelistnatců ve dvou čichových váčcích na předním konci hlavy, ty jsou vnějšími nozdrami spojeny s vnějším prostředím;

• vnitřní nozdry (poprvé u dvojdyšných) – dutiny čichových váčků se u nich označují jako nosní dutiny a slouží zároveň k transportu vzduchu potřebného k dýchání

• Jacobsonův orgán (u některých obojživelníků a blanatých obratlovců) – je tvořen slepými kapsami s čichovou sliznicí, které se otevírají do ústní nebo nosní dutiny;

• proudový orgán

• pouze u primárně vodních obratlovců a vodních stádií obojživelníků

• slouží k vnímání proudění vody a rozdílů vodního tlaku, podle nových poznatků také k vnímání zvuku;

• jeho základem jsou skupiny smyslových buněk,

• uložené v mělkých brázdách na povrchu těla (kruhoústí a některé paryby)

• hlouběji pod kůží ve váčcích nebo kanálcích ústících na povrch těla – u ryb vytvářejí otvůrky kanálků tzv. postranní čáru

• rovnovážně sluchový orgán

• v dutině vnitřního ucha – tvoří ho blanitý labyrint, který se skládá z kulovitého a vejčitého váčku, tří polokruhovitých kanálků a výstupku lageny (u savců se stáčí v hlemýžď)

• při změně polohy jsou drážděny smyslové buňky ve váčcích, při změně pohybu v polokruhovitých kanálcích, sídlo sluchu je v lageně (hlemýždi)

• z oblasti první žaberní štěrbiny vzniká u žab střední ucho; je tvořeno bubínkovou dutinou s jedinou sluchovou kůstkou columellou (obojživelníci, plazi a ptáci) nebo třemi kůstkami (savci) a bubínkovou blánou

• bubínková blána ležela původně na povrchu po stranách hlavy (žáby, někteří ještěři); u jiných plazů vzniká krátký zevní zvukovod, který je základem zevního ucha; u ptáků je prodloužen; u savců má zpravidla již při vyústění ušní boltec

KRUHOÚSTÍ – MIHULE

• sluchový orgán je tvořený jen dvěma polokruhovitými kanálky, nikoli třemi jako u ryb;

• nad ústy je jedna čichová jamka a liché třetí – parietální oko na temeni pod kůží

PARYBY

• žraloci mají velmi dobře vyvinutý čichový orgán, dále pak zrakový, rovnovážně sluchový, proudový a chuťový

• vnitřní ucho, tři polokruhovité chodby naplněné vodou – pomocí impulsu vyslaného do mozku získá žralok srozumitelný zvuk i informace o poloze, výborně slyší, běžně na 300 m;

• žraloci mají extrémně dalekozraké komorové oči, bez víček, při boji se překrývají mžurkou a žralok se řídí elektrickými impulsy (L. ampule)

• paryby mají vynikající čich schopný ucítit kapku krve až na deset kilometrů;

• chuťové buňky má žralok umístěny na hřbetě a v ústech

• Lorenziniho ampule - orgán, který má žralok jako otvůrky na svém rypci – dokáže zaznamenat slanost vody, změnu teploty, hloubku, slouží jako kompas k orientaci, ale jeho hlavní funkcí je detekce elektrických impulsů vysílaných jinými živočichy, které vznikají svalovou činností – využití při lovu