27.Vztahy mezi organismy a prostředím

základní typy potravních řetězců

• pastevně kořistnický – tvoří ho producenti (zelené autotrofní rostliny) → konzumenti I. řádu (býložravci) → konzumenti II. Řádu (masožravci, predátoři býlažrovců) → konzumenti III. řádu (masožravci, predátoři masožravců)

• např. řasy → býložravé ryby → dravé ryby → člověk

• býložravé larvy hmyzu → masožravé larvy → ptáci → drobnější dravci nebo šelmy → velcí dravci nebo šelmy

• detritový (dekompoziční) – zajišťuje rozklad organické hmoty na anorganické látky, vede od těl uhynulých organismů → saprofágové (narušují mrtvou organickou hmotu) → saprofytické organismy (bakterie, houby)

• 1. fáze: humifikace humusu (obs. Celulózu, lignin, chitin) = tvorba humusu

• 2. fáze: mineralizace humusu (provádějí bakterie)

• často se hromadí škodlivé látky (rezidua pesticidů, těžké kovy)

• parazitický – vede od hostitele k parazitovi (a následně parazitů, dalších řádů)

potravní pyramidy

• vzniká spojením všech potravních řetězců včetně toku energie a koloběhu látek v rámci ekosystému

• jednotlivé trofické úrovně potravního řetězce lze graficky potravních (trofických) pyramid

TOK ENERGIE V EKOSYSTÉMU

• tok energie v ekosystému je jednosměrný a nevratný

• energie vstupuje do systému ve formě slunečního záření a je vázána producenty v asimilátech při fotosyntéze

• organická hmota je v potravních řetězcích postupně odbourávána při látkové přeměně

• při těchto pochodech se většina energie, která je vázána v organické hmotě, uvolňuje v podobě tepla, menší část je využívána organismy k zajištění jejich životních pochodů (růst, pohyb, rozmnožování

KOLOBĚH LÁTEK V EKOSYSTÉMU

• koloběh látek (biochemické cykly) v ekosystému je uzavřený a má cyklický charakter

• zahrnuje koloběh prvků a látek mezi živými a neživými složkami ekosystému

• nejvýznamnější je koloběh vody a biogenních prvků

KOLOBĚH VODY

• představuje výměnu vody mezi zemským povrchem a atmosférou doprovázenou změnami skupenství

• zásadní roli na koloběhu vody má sluneční energie

• vypařováním a transpirací se dostávají do ovzduší vodní páry, ty se ochlazením kondenzují a spadnou ve formě srážek na kontinenty a oceány, na souši je část vody zachycena vodními plochami, část se vsakuje pod zemský povrch a tvoří zásoby podzemní vody (ta po čase opět vystupuje na zemský povrch)

• na koloběh vody jsou vázány (alespoň částečně) koloběh většiny makrobiogenních prvků

CYKLUS UHLÍKU

• uhlík z atmosféry je ve formě oxidu uhličitého pohlcován zelenými rostlinami a prostřednictvím fotosyntézy zabudován do organické hmoty

• uhlík se podílí na toku energie v ekosystémech – energie je zpravidla uložena v makroergních vazbách uhlíkatých sloučenin

• organicky vázaný uhlík je zčásti organismy prodýchán (vzniká opět oxid uhličitý) a část se hromadí ve formě odpadních produktů a masy odumřelých zbytků, které jsou dále zpracovány reducenty (opět se uvolňuje oxid uhličitý)

• hlavní mobilní zásobárnou uhlíku na Zemi jsou oceány (jsou rozpustný ve vodě), kde je využíván fytoplanktonem k fotosyntéze

• přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem se uskutečňují prostřednictvím srážek a dále difuzí přes hladinu