biologie - člověk I.

• průsvitné buňky s jádrem

• 4 000-10 000/mm3, při nemoci počet stoupá

• nejvíce odpoledne, nejméně ráno

• délka života – hodiny, dny, týdny, roky

• granulocyty: barvitelná zrníčka v cytoplazmě, členité jádro, většinou schopné fagocytózy, obsahují enzymy

• agranulocyty: bez zrníček, nečleněné jádro

• granulocyty = buňky s jádrem, mají v cytoplazmě barvitelná zrníčka (granula), jejich počet kolísá, jsou schopné fagocytovat cizorodé částice

  • dělení dle barvení zrn v cytoplazmě:

  • neutrofilní (fialová): 64 %

    • schopnost měnit svůj tvar, prostupovat cévní stěnou (diapedéza), chemotaxe

    • zmnožené při zánětech

  • eosinofilní (červená): 1-3 %

    • zmnožené při parazitárních onemocněních

  • bazofilní (modrá): 0-1 %

    • aktivace imunokompetentních buněk

    • produkují protisrážlivé a vasodilatační látky

• agranulocyty – lymfocyty (24–40 %) – neobsahují barvitelná zrníčka

  • B-lymfocyty:

    • tvorba protilátek – odpovídají za humorální (látkovou) imunitu – chrání organismus před antigeny tím, že vytvářejí protilátky bílkovinné povahy – imunoglobuliny

    • rozpoznání antigenu na základě struktury makromolekul

    • proliferace (namnožení buněk)

    • paměťové buňky

  • T-lymfocyty

    • Zajišťují buněčnou imunitu – jsou schopny rozpoznávat a ničit cizorodé buňky, např. buňky transplantovaných tkání nebo i vlastní pozměněné buňky (nádorové atd.)

    • diferenciace (několik typů)

    • regulace imunitní odpovědi B-lymfocytů

    • typy T-lymfocytů: TC – cytotoxické, TH – pomocné, TS – supresorové

• agranulocyty – monocyty (3–8 %) – jsou schopny fagocytózy

  • makrofágy – největší fagocyty

  • v některých tkáních (slezina, játra, lymf. uzliny, vazivo, místa hrozící infekce)

  • poškození tvorby – jedy

TROMBOCYTY = KREVNÍ DESTIČKY

• vznikají v kostní dřeny odškrcováním cytoplazmy velkých buněk, mají životnost několik dnů

• útržky buněk kostní dřeně

• v 1 l krve je asi 300 x 109

• průměr 2-4 μm

• zástava krvácení: shlukování a rozpad trombocytů v místě poranění + serotonin (zúžení cévy)

• shlukování a rozpad – zátka

• obsahují hemokoagulační látky

• proces hemokoagulace = srážení krve

  • chrání před ztrátami krve

  • trombokináza + Ca2+ ion se uvolňují z trombocytů a poraněných tkání a působí na protrombin → ten se mění v trombin → působí na fibrinogen (rozpustná bílkovina) → ten se mění na fibrin (nerozpustná bílkovina) → vytváří se krevní koláč, na okrajích sérum (= plazma bez fibrinogenu)

  • ztráta krve: náhlá do 1,5 litru, pomalá do 2,5 litru

  • protrombin se tvoří v játrech – nutný vitamin K

  • srážení krve se zpomaluje chladem

proces zástavy krve = hemostáza:

• Zástava krvácení je ochranný postup organismu při poranění cév. Dochází př něm k zúžení cév v místě poranění, shlukování krevních destiček a srážení krve. Podstatou srážení krve je přeměna rozpustné bílkoviny fibrinogenu na nerozpustný vláknitý fibrin účinkem enzymu trombinu (vzniká z bílkoviny protrombin nacházející se v plazmě).