Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




11. Výměna plynů

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (6,32 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

11. VÝMĚNA PLYNŮ Krycí pletiva rostlin ochrana před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové)zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek, plynů mezi rostlinou a prostředímmajíaerenchym – velké mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem, typický parenchym vodních a bahenních rostlin, slouží ke zlepšení výměny plynů mezi prostředím a rostlinou podle původu rozlišujeme:primární – vznikají z primárních meristémů, epidermis + rhizodermissekundární – pokožka stonku se při tloustnutí trhá a vznikádruhotné krycí pletivoz felogenu pod pokožkou vzniká:korek(směrem k povrchu): bňky postupně odumírají a vyplní se vzduche, ztloustlé buněčné stěny chrání stonek před poškozením, vypařováním, vzduchem, bakteriemizelená kůra(směrem dovnitř)pod prvním felogenem se zakládají další felogeny a všechna pletiva ležící vně odumírají, vysychají a trhají se – tvoří borku („kůru“): u buku je hladká, u dubu drsná Pokožka –je jednovrstevnná, bez mezibuněčných prostor rhizodermisnachází se na povrchu kořenenení chráněná kutikulou, umožňuje příjem vody (zvětšuje absorpční povrch kořene)v absorpční zóně kořene vytváří kořenové vlášení (= absorpční trichomy)funkce: nasává a zadržuje vodu b) epidermis nachází se na povrchu primárních stonků, listů a reprodukčních orgánů (=nadzemní orgány)většinou jedna vrstva buněk bez mezibuněčných prostor má:kutikulu – tukovou vrstvičku na povrchu – brání vysychání rostliny průduchy – regulují výdej a příjem plynů (vodní páry, kyslíku a CO2), ovlivňují tedy dýchání, fotosyntézu i vedení vody v rostlině dvě svěrací buňky ledvinovitého nebo činkovitého tvaru, mezi nimi průduchová štěrbina chlupy (trichomy): výrůstky pokožkových buněk vznikající z trichoblastů dělení dle počtu buněk: jednobuněčné, mnohobuněčné dělení dle funkce: krycí (hlošina), žahavé (kopřiva), žláznaté (chmel), absorpční (kořenové vlášení, viz dál hydatody (vodní skuliny) podobná struktura jako průduchy, ale nemají možnost se uzavírat jejich prostřednictvím se z těla rostlin vytlačuje přebytečná voda ve formě kapek – gutace lenticely drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletivDo určité míry připomínají svou funkcí průduchyUmožňuje výměnu plynů mezi pletivem rostliny a atmosférou. Vyskytují se zejména na kmenech a větvích, existují však v některých případech i na kořenech a plodech borka odumřelá, povrchová vrstva hustého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně označovaná jako kůra, má ochrannou funkci.borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praskák její obnově slouží dělivé pletivo felogén – nachází se mezi lýkem (floémem) a borkou.směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu) a ty proto odumírají. List postranní, většinou zelený orgán s omezeným růstemprobíhá v něm fotosyntéza, transpirace a výměna plynů s okolním prostředímskládá sez listové čepele - plochá část listuřapíku - stopkovitá část listu, na jeho spodní části se někdy tvoří pochva s ochrannou funkcí, lístky s řapíkem = řapíkaté, bez řapíku = přisedléžilnatiny– soustava cévních svazků viditelná na čepelipalisty– výrazné výběžky listu v místech, kde list nasedá na stonek (u některých listů, např růže hrách) TŘÍDĚNÍ LISTŮ podle uspořádání žilnatiny zpeřená - typická pro většinu rostlin (dvouděložné)vidličnatá – nejstarší (jinan)rovnoběžná – jednoděložné (tráva) souběžná - typická pro jednoděložné rostlinydlanitá – dvouděložné (javor) podle postavení na stonku: střídavé listy – ze stonku vyrůstají střídavě (bříza) vstřícné listy – ze stonku vyrůstají ve dvojicích (hluchavka)přeslen – z jednoho místa vyrůstá několik listů současně (vraní oko, smetanka lekářská)přízemní TVAR LISTŮ jednoduché listy čepel je souvislá, vytváří jeden spojený celekcelistvé listy: nejsou členěné v úkrojky nebo laloky (např. listy jehlicovité, oválné, srdčité, kopinaté ap.)členěné listy: čepel vytváří výrazné úkrojky nebo laloky, mohou být: peřeně členěné (např. dub) nebo dlanitě členěné (např. javor) složené listy čepel je složená z několika lístkůzpeřené: lístky vyrůstají v řadách, mohou být:lichozpeřené (s nepárovým lístkem na konci, např. trnovník akát) sudozpeřené (bez nepárového lístku na konci, např. hrachor)dlanitě složené: lístky vyrůstají z jednoho místa, podle počtu lístků se označují např. jako trojčetné (jetel), pětičetné (jírovec) ap. U některých rostlin se vyskytuje různolistost (heterofylie), kdy na jedné rostlině najdeme několik odlišných typů listů. Častá je např. u obojživelných rostlin, kde se výrazně liší listy rostoucí pod hladinou a listy vyčnívající nad hladinu. PŘÍČNÝ ŘEZ LISTEM POKOŽKA – na svrchní i spodní straně listu, pokryta kutikulou s průduchy převážně na spodní straněMEZOFYL – mezi spodní a svrchní pokožkou, je rozlišen na:palisádový parenchym – pod svrchní pokožkou listu, je tvořen protáhlými buňkami s velkým množstvím chloroplastůhoubový parenchym – buňky nepravidelného tvaru obsahující menší množství chloroplastů, jsou odděleny velkými mezibuněčnými prostorami, sběrné buňky houbového parenchymu odvádějí asimiláty, které vznikají v mezofylu, do lýka cévních svazkůCÉVNÍ SVAZKY – mají vodivou funkci a zpevňují list, od mezofylu jsou odděleny parenchymatickou nebo sklerenchymatickou pochvou, postupným rozvětvováním se ztenčují, uspořádání cévních svazků (žilek) v listové čepeli se nazývá listová žilnatina MODIFIKACE LISTU děložní listyprvní listy obsažené už v zárodku semene (vyživují ho, mají jinou stavbu než listy asimilační)počet děloh v zárodku semene kolísá, u jednoděložných rostlin bývá jedna, dvouděložné klíčí obvykle dvěma dělohami, nahosemenné rostliny mohou mít 2-18 děložních listů trny – ochranná funkcetrnovník achát – trny vznikly přeměnou palistů (

Témata, do kterých materiál patří