11. Výměna plynů
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
11. VÝMĚNA PLYNŮ
Krycí pletiva rostlin
ochrana před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové)
zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek, plynů mezi rostlinou a prostředím
mají aerenchym – velké mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem, typický parenchym vodních a bahenních rostlin, slouží ke zlepšení výměny plynů mezi prostředím a rostlinou
podle původu rozlišujeme:
primární – vznikají z primárních meristémů, epidermis + rhizodermis
sekundární – pokožka stonku se při tloustnutí trhá a vzniká druhotné krycí pletivo
-
z felogenu pod pokožkou vzniká:
korek (směrem k povrchu): bňky postupně odumírají a vyplní se vzduche, ztloustlé buněčné stěny chrání stonek před poškozením, vypařováním, vzduchem, bakteriemi
zelená kůra (směrem dovnitř)
-
pod prvním felogenem se zakládají další felogeny a všechna pletiva ležící vně odumírají, vysychají a trhají se – tvoří borku („kůru“): u buku je hladká, u dubu drsná
Pokožka – je jednovrstevnná, bez mezibuněčných prostor
-
rhizodermis
nachází se na povrchu kořene
-
není chráněná kutikulou, umožňuje příjem vody (zvětšuje absorpční povrch kořene)
v absorpční zóně kořene vytváří kořenové vlášení (= absorpční trichomy)
funkce: nasává a zadržuje vodu
b) epidermis
-
nachází se na povrchu primárních stonků, listů a reprodukčních orgánů (=nadzemní orgány)
-
většinou jedna vrstva buněk bez mezibuněčných prostor
má: kutikulu – tukovou vrstvičku na povrchu – brání vysychání rostliny
průduchy – regulují výdej a příjem plynů (vodní páry, kyslíku a CO2), ovlivňují tedy dýchání, fotosyntézu i vedení vody v rostlině
-
dvě svěrací buňky ledvinovitého nebo činkovitého tvaru, mezi nimi průduchová štěrbina
chlupy (trichomy): výrůstky pokožkových buněk vznikající z trichoblastů
dělení dle počtu buněk: jednobuněčné, mnohobuněčné
dělení dle funkce: krycí (hlošina), žahavé (kopřiva), žláznaté (chmel), absorpční (kořenové vlášení, viz dál
hydatody (vodní skuliny)
podobná struktura jako průduchy, ale nemají možnost se uzavírat
-
jejich prostřednictvím se z těla rostlin vytlačuje přebytečná voda ve formě kapek – gutace
lenticely
drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv
Do určité míry připomínají svou funkcí průduchy
Umožňuje výměnu plynů mezi pletivem rostliny a atmosférou.
Vyskytují se zejména na kmenech a větvích, existují však v některých případech i na kořenech a plodech
borka
odumřelá, povrchová vrstva hustého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně označovaná jako kůra, má ochrannou funkci.
borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.
kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská
k její obnově slouží dělivé pletivo felogén – nachází se mezi lýkem (floémem) a borkou.
směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu) a ty proto odumírají.