Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!




11. Výměna plynů

DOCX
Stáhnout kompletní materiál zdarma (6.32 MB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.

11. VÝMĚNA PLYNŮ

Krycí pletiva rostlin

  • ochrana před nadměrnou transpirací, radiací, přehřátím, před průnikem infekcí a před okusem (herbivoři, fytofágové)

  • zprostředkovávají výměnu vody, minerálních látek, plynů mezi rostlinou a prostředím

  • mají aerenchym – velké mezibuněčné prostory vyplněné vzduchem, typický parenchym vodních a bahenních rostlin, slouží ke zlepšení výměny plynů mezi prostředím a rostlinou

  • podle původu rozlišujeme:

  • primární – vznikají z primárních meristémů, epidermis + rhizodermis

  • sekundární – pokožka stonku se při tloustnutí trhá a vzniká druhotné krycí pletivo

  • z felogenu pod pokožkou vzniká:

  • korek (směrem k povrchu): bňky postupně odumírají a vyplní se vzduche, ztloustlé buněčné stěny chrání stonek před poškozením, vypařováním, vzduchem, bakteriemi

  • zelená kůra (směrem dovnitř)

  • pod prvním felogenem se zakládají další felogeny a všechna pletiva ležící vně odumírají, vysychají a trhají se – tvoří borku („kůru“): u buku je hladká, u dubu drsná

Pokožka – je jednovrstevnná, bez mezibuněčných prostor

  1. rhizodermis

  • nachází se na povrchu kořene

  • není chráněná kutikulou, umožňuje příjem vody (zvětšuje absorpční povrch kořene)

  • v absorpční zóně kořene vytváří kořenové vlášení (= absorpční trichomy)

  • funkce: nasává a zadržuje vodu

b) epidermis

  • nachází se na povrchu primárních stonků, listů a reprodukčních orgánů (=nadzemní orgány)

  • většinou jedna vrstva buněk bez mezibuněčných prostor

    • má: kutikulu – tukovou vrstvičku na povrchu – brání vysychání rostliny

průduchy – regulují výdej a příjem plynů (vodní páry, kyslíku a CO2), ovlivňují tedy dýchání, fotosyntézu i vedení vody v rostlině

  • dvě svěrací buňky ledvinovitého nebo činkovitého tvaru, mezi nimi průduchová štěrbina

chlupy (trichomy): výrůstky pokožkových buněk vznikající z trichoblastů

  1. dělení dle počtu buněk: jednobuněčné, mnohobuněčné

  2. dělení dle funkce: krycí (hlošina), žahavé (kopřiva), žláznaté (chmel), absorpční (kořenové vlášení, viz dál

hydatody (vodní skuliny)

  • podobná struktura jako průduchy, ale nemají možnost se uzavírat

  • jejich prostřednictvím se z těla rostlin vytlačuje přebytečná voda ve formě kapek – gutace

lenticely

  • drobný bradavičnatý útvar na povrchu některých rostlin, navazující na mezibuněčné prostory vnitřních pletiv

  • Do určité míry připomínají svou funkcí průduchy

  • Umožňuje výměnu plynů mezi pletivem rostliny a atmosférou.

  • Vyskytují se zejména na kmenech a větvích, existují však v některých případech i na kořenech a plodech

borka

  • odumřelá, povrchová vrstva hustého stonku (kmene) nebo kořene, je tvořena odumřelými buňkami. Bývá často nesprávně označovaná jako kůra, má ochrannou funkci.

  • borka některých rostlin má léčivé účinky, např. dubová.

  • kmen dřevin druhotně tloustne díky dělivému pletivu kambiu a borka na povrchu kmene praská

  • k její obnově slouží dělivé pletivo felogén – nachází se mezi lýkem (floémem) a borkou.

  • směrem ke středu kmene produkuje buňky felodermu, které obsahují chloroplasty. Směrem ven produkuje korek (felém). Nově vzniklé buňky brání přístupu živin ke starším (blíže povrchu) a ty proto odumírají.

Témata, do kterých materiál patří