biologie - člověk II.

ČICH

• čichový epitel – horní část sliznice nosní dutiny

• 1 milión smyslových buněk na ploše 500 mm2

• vysoká citlivost → nízký práh (k identifikaci nutná 50× vyšší koncentrace)

• rychlá a úplná adaptace

• informace do hypotalamu a limbického systému

• mechanismus čichu:

  • Pachové látky vstupují do nosu a rozpouštějí se ve vrstvě hlenu, kterým je pokryt nosní epitel. Plynné látky rozpuštěné v hlenu podráždí čichové receptory, informace se šíří prostřednictvím čichových buněk, čichového nervu do čichového bulbu na spodině mozku a odtud do čichového centra na spodině čelního laloku koncového mozku. Dlouhodobým působením pachu dochází ke snížení citlivosti – adaptaci. Proto po určité době člověk přestává vůni či zápach cítit.

CHUŤ

• chuťové pohárky na jazyku a na patře

  • 5-18 receptorových buněk s vlásky směřujícími k povrchu jazyka

  • Jsou rozmístěny v papilách po stranách jazyk, na patře a v hltanu

• adekvátní podnět = látky rozpuštěné v tekutině

• každý pohárek inervován asi 5 neurony

• rozlišení – asi 10 000 chutí

• základní chuti: hořko, slano, sladko, kyselo

• chuťové vjemy ovlivněny: a) současným drážděním čichu, b) teplotou potravy, c) složením potravy, d) hmatovými/dotykovými vjemy, e) konsistencí potravy

• endokrinní vlivy: léčba glukokortikoidy snižuje chuťovou ostrost

• inervace: VII., IX., X. mozkový nerv

• chuťové centrum: kůra temenních laloků

• cirkadiánní kolísání citlivosti (nejvyšší brzy odpoledne)

• mechanismus chuti:

  • Vlásky receptorových buněk jsou drážděny chemickými látkami rozpuštěnými ve slinách nebo ve vodě. Nervové impulzy jsou vedeny lícním, jazykohltanovým a bloudivým nervem do mozkového kmene, kde jsou několikrát analyzovány, než přijdou do centra chuti v dolní části temenního laloku mozkové kůry. Rozeznáváme 4 základní chuťové vjemy – sladkost, slanost, hořkost, kyselost. Receptory pro vnímání různých chutí jsou rozmístěny po celém povrchu jazyka, nejsou tedy lokalizovány do žádných chuťových zón.

ZRAK

• pro člověka nejdůležitější smysl (80 % všech informací)

• viditelná vlnová délka 380–780 nm

• oko uloženo v očnici

• stavba oka:

  • bělima – vazivová, tuhá vrstva, udržuje tvar, v přední části přechází v průhlednou rohovku

  • cévnatka – silně prokrvená, výživa oka, obsahuje pigment (temná komora), v přední části přechází v řasnaté těleso (= hladké svaly = akomodační sval)

  • duhovka – z radiálních svalových vláken, funkce jako clona, pigment v různém množství a hloubce (barva), vlákna zužují a rozšiřují zornici, přední a zadní komora oční (komorová voda)

  • čočka – zavěšena na řasnatém tělísku, složena z kůry a jádra (rosolovitá hmota)

  • sklivec – rosolovitá hmota vyplňující oční kouli

  • sítnice – vlastní světločivná vrstva (pozn. od rohovky k sítnici je to 24 mm)