biologie - člověk II.

sítnice:

• tyčinky

  • černobílé vidění, za šera a v noci, odstíny šedi

  • 120 miliónů

  • umístěny na periferii sítnice

    • obsahují barvivo rhodopsin

    • schopný absorpce světla (rozpadá se na opsin a retinal → vznik akčních potenciálů ve zrakovém nervu)

    • ke vzniku rhodopsinu nutný vitamin A (nedostatek – poruchy vidění, degenerace nervových vrstev sítnice)

    • koncentrace rhodopsinu se zvyšuje ve tmě

  • úplná adaptace na tmu trvá asi 20–30 minut

• čípky

  • barevné vidění

  • v centru sítnice (žlutá skvrna)

  • 5–7 miliónů

  • 3 druhy: vnímání základních barev (modré 440 nm, zelené 540 nm, červené 575 nm)

• v sítnici ale i další vrstvy nervových buněk

světlolomné vrstvy oka: rohovka → komorová voda → čočka → sklivec

žlutá skvrna = místo nejostřejšího vidění

slepá skvrna = vyústění zrakového nervu

přídatné oční orgány:

• okohybné svaly – udržují stejný směr obou očí

  • 6 svalů pohybujících oční koulí – 4 přímé + 2 šíkmé

• slzná žláza – nad vnějším koutkem, ústí do spojivkového vaku a nosní dutiny

• spojivka – vazivová blána, přechází z vnitřní strany víček na oční kouli

• víčka – chrání oko, na okraji mazové žlázy (Meibomovy)

• řasy, obočí – ochrana před mechanickým znečištěním

akomodace:

• přizpůsobení tvaru čočky vzdálenosti předmětu

• pozorování blízkých předmětů – čočka se vyklenuje

• pozorování vzdálených předmětů – čočka se zplošťuje

• stárnutím čočka ztrácí pružnost a schopnost akomodace

• nejbližší bod u mladých dospělých – 0,1 metru

binokulární vidění (dvěma očima) umožňuje hloubkové trojrozměrné vidění

vznik obrazu:

• Oko je složitá světlolomná soustava. Podnětem pro zrakové čidlo je světelné záření (elektromagnetické záření o vlnové délce 400-700 nm). Světelné paprsky procházejí optickou soustavou oka (rohovkou, čočkou a sklivcem) a tvoří na sítnici převrácený a zmenšený obraz pozorovaného předmětu. Dopadem světla na světločivné buňky vznikají vzruchy, které jsou vedeny zrakovým nervem do korové oblasti koncového mozku, a zde teprve vzniká obraz skutečný. K zaostření na bližší předměty je nutná akomodace čočky, tzn. změna vyklenutí čočky pomocí stahu řasnatého tělesa.

oční vady a choroby:

• krátkozrakost – obraz se promítá před sítnicí, korekce rozptylkami

• dalekozrakost – obraz se promítá za sítnicí, korekce spojkami

• astigmatismus – vadné zakřivení rohovky

• zelený zákal (glaukom) - zvýšení nitroočního tlaku

• šedý zákal (katarakta) - usazování tukových látek na čočce

• barvoslepost (daltonismus) - porucha v rozlišování některých barev, většinou dědičná, porušení chromozomu X – nevyvinutý čípek

• slepota – poškození různých částí oka, může být i dědičná

• šilhání (strabismus) - poruchy v souhře okohybných svalů

• zánět spojivek – nečistoty, UV záření