Jak Začít?

Máš v počítači zápisky z přednášek
nebo jiné materiály ze školy?

Nahraj je na studentino.cz a získej
4 Kč za každý materiál
a 50 Kč za registraci!






Buňka - 1.část - prokaryota

DOC
Stáhnout kompletní materiál zdarma (214,5 kB)

Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.

BUŇKA Buňka je základní stavební a strukturní jednotka živých organismů. Může být samostatným jedincem, který vykonává všechny základní životní funkce, nebo je součástí mnohobuněčného organismu. V mnohobuněčných organismech se buňky diferencují (rozrůzňují) a specializují na různé funkce (jsou součástí tkání, ze kterých se vytvářejí orgány. Věda o buňce se nazývácytologie. Buňku objevil Robert Hooke ve 2.polovině 17.století. Primitivním mikroskopem pozoroval strukturu korku a zjistil že připomíná včelí plástev, ve které jsou útvary jež pojmenoval „komůrky“ lat.cellula. Buněčná teorie – byla zformulována koncem 30. let 19. století (1838/39)–Mathias J. Schleiden,Theodor Schwann –buňka je nejmenší, dále již nedělitelná stavební jednotka všech organismů, která je schopna samostatně vykonávat všechny životní funkce. nejmenší soustava, schopná samostatného života, základní organizační jednotka života -základní stavební a funkční jednotka živých organismů každá bka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém, umožňující vytvářet a využívat energii je vždy ohraničena membránou, která reguluje pronikání látek dovnitř a ven Buněčná teorie je jedním ze základních kamenů biologie. Mezi její všeobecně platná tvrzení patří: buňka je základní strukturní a funkční jednotkou živých soustav všechny organismy se skládají z jedné nebo více buněk buňky vznikají z jiných buněk buněčným dělením buňky nesou genetický matriál a při buněčném dělení jej předávajídceřiným buňkám chemické složení všech buněk je v zásadě stejné uvnitř buněk se odehrávají v zásadě stejné procesy (buněčný metabolismus) Organizační princip buňky: základní znaky buněk, které jsou všem společné, mluvíme tedy o obecné struktuře a obecné funkci buněk. Buňky mají podobné: chemické složení, strukturu, metabolické procesy, rozmnožování, princip dědičnosti. Rozlišujeme dva typy buněk: PROKARYOTICKÁ BUŇKA (1 – 10 μm) je jednoduchá, jádro je cyklická DNA tvořená pouze jedním chromozomem bez jaderné membrány, obsahuje minimum membrán, rozmnožuje se přímým dělením(amitóza) – bakterie, sinice. Nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus (nejvýš kolonie). EUKARYOTICKÁ BUŇKA(10 – 100 μm) Větší, složitější, jádro s jadernou membránou, obsahuje velké množství membránových struktur, rozmnožuje se nepřímým dělením(mitóza), patří sem všechny ostatní organismy – rostliny, houby, živočichové, prvoci, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy. Organismy tvořenéprokaryotickou buňkou jsou vždyjednobuněčné a dělí se na dvě fylogeneticky odlišné skupiny (domény)Bacteria aArchea. Organismy tvořenéeukaryotickoubuňkou mohou být jednobuněčné (prvoci, řasy, kvasinky) a mnohobuněčné (rostliny, živočichové, houby). Buněčné sruktury: buněčné povrchy – ohraničují cytoplazmu, oddělují a chrání buňku od okolí, buněčná stěna, cytoplazmatická membrána cytoplazma – beztvará polotekutá vnitřní hmota buňky organely – významně se podílejí na plnění životních funkcí (jádro, jadérko, mitochondrie, ribozomy...) buněčné inkluze (paraplata) – neživé části buňky PROKARYOTICKÁ BUŇKA (1-10 μm) Buněčné povrchy buněčná stěna neživé částice stavba – vrstva peptidoglykanů, je pórovitá funkce – tuhý obal – mechanická ochrana před vlivy vnějšího prostředí, uděluje buňce tvar, jeplně propustná = permeabilní Plazmatická (cytoplazmatická) membrána –pružná blanka, živý útvar stavba – dvojitá vrstva fosfolipidů, v ní jsou molekuly bílkovin funkce – izoluje vnitřní prostředí buňky od vnějšího,selektivně propustná = semipermeabilní, je místem metabolických dějů. Cytoplazma stavba – směs roztoků organických a anorganických látek, jsou v ní uloženy krystalky zásobních nebo odpadních látek –buněčné inkluze funkce – vytváří prostředí pro metabolické děje. Organely Jaderná hmota = nukleotid - jádro stavba - jediná do kruhu stočená dvoušroubovice molekuly DNA funkce – jediný chromozom, jsou zde uloženy genetické informace Plazmidy stavba – malé cyklické molekuly DNA uložené v cytoplazmě, charakteristické pro bakterie fce – obsahují geny pro buňku postradatelné –rezistence vůči antibiotikům, tvorba toxinů Ribozomy tělíska v cytoplazmě, skládají se ze dvou podjednotek funkce – účast při syntéze bílkovin Kapsuly (pouzdra) – slizovité obaly Fimbrie – řasinky - nepohyblivá vlákna na povrchu, krátká, křehká, fce – přilnutí k povrchu Bičíky– pohyblivé, mnohonásobně delší buňky, z bílkovinného vlákna, umožňují pohyb buňky Chromatofory – thylakoidy – váčky vzniklé vchlípením cytoplazmatické membrány, jsou vyplněny chlorofylem Vakuoly – vodní, plynné Gykokalips– Ochranný plášť z glykoproteinů na povrchu buňky. EUKARYOTICKÁ BUŇKA (10- 100 μm) -ROSTLINNÁ- Buněčné povrchy Buněčná stěna -je tvořena polysacharidy (celulózou-celulózové mikrofibrily), bílkovinami a amorfní hmotou. Funkce – tuhý obal – ochranná funkce, uděluje tvar a vytváří kostru. Je plně propustná =permeabilní. Cytoplazmatická membrána– dvojitá vrstva fosofolipidů, v nichž jsou uloženy molekuly bílkovin a glykolipidů. Izoluje vnitřní prostředí od vnějšího,je selektivně propustná = semipermeabilní. Je místem metabolických dějů. Plazmodesmy – vlákna cytoplazmy, které prochází z buňky do buňky otvory v buněčné stěně. Cytoplazma –směs roztoků organických a anorganických látek. Jsou v ní uloženy zásobní látky. Udržuje tvar buňky, je místem metabolických dějů v buňce, s cytoplazmatickou membránou zajišťuje výměnu látek mezi buňkou a prostředím. Zajišťuje přesuny živin v buňce. Hyaloplazma- je při povrchu buňky, obsahuje málo, organel má vyšší hustotu. Granuloplazma – uvnitř buňky, nižší hustota, více organel,síť mikrotrabekulů – spojující veškerou struktruru buňky. Organely Cytoskelet– buněčná kostra, soustava vláknitých bílkovinných útvarů uvnitř cytoplazmy. Zajišťuje transport látek v buňce a její pohyb. Mikrotubuly – Duté trubice tvořené tubulinem. Mikrofilamenty– dvojité řetízky tvořené bílkovinou aktinem a myozinem. Jádro = karyon = nukleus –Největší organela, na povrchu je jaderná membránakaryolema a uvnitř je jaderná hmotakaryoplaz

Témata, do kterých materiál patří