Buňka - 1.část - prokaryota
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOC.
BUŇKA
Buňka je základní stavební a strukturní jednotka živých organismů.
Může být samostatným jedincem, který vykonává všechny základní životní funkce, nebo je součástí mnohobuněčného organismu. V mnohobuněčných organismech se buňky diferencují (rozrůzňují) a specializují na různé funkce (jsou součástí tkání, ze kterých se vytvářejí orgány.
Věda o buňce se nazývá cytologie.
Buňku objevil Robert Hooke ve 2.polovině 17.století. Primitivním mikroskopem pozoroval strukturu korku a zjistil že připomíná včelí plástev, ve které jsou útvary jež pojmenoval „komůrky“ lat. cellula.
Buněčná teorie – byla zformulována koncem 30. let 19. století (1838/39)– Mathias J. Schleiden, Theodor Schwann – buňka je nejmenší, dále již nedělitelná stavební jednotka všech organismů, která je schopna samostatně vykonávat všechny životní funkce.
nejmenší soustava, schopná samostatného života, základní organizační jednotka života
-základní stavební a funkční jednotka živých organismů
každá bka má svůj vlastní genetický a proteosyntetický aparát a metabolický systém, umožňující vytvářet a využívat energii
je vždy ohraničena membránou, která reguluje pronikání látek dovnitř a ven
Buněčná teorie je jedním ze základních kamenů biologie. Mezi její všeobecně platná tvrzení patří:
buňka je základní strukturní a funkční jednotkou živých soustav
všechny organismy se skládají z jedné nebo více buněk
buňky vznikají z jiných buněk buněčným dělením
buňky nesou genetický matriál a při buněčném dělení jej předávajídceřiným buňkám
chemické složení všech buněk je v zásadě stejné
uvnitř buněk se odehrávají v zásadě stejné procesy (buněčný metabolismus)
Organizační princip buňky: základní znaky buněk, které jsou všem společné, mluvíme tedy o obecné struktuře a obecné funkci buněk.
Buňky mají podobné: chemické složení, strukturu, metabolické procesy, rozmnožování, princip dědičnosti.
Rozlišujeme dva typy buněk:
PROKARYOTICKÁ BUŇKA (1 – 10 μm)
je jednoduchá, jádro je cyklická DNA tvořená pouze jedním chromozomem bez jaderné membrány, obsahuje minimum membrán, rozmnožuje se přímým dělením (amitóza) – bakterie, sinice. Nikdy nevytváří mnohobuněčný organismus (nejvýš kolonie).
EUKARYOTICKÁ BUŇKA (10 – 100 μm)
Větší, složitější, jádro s jadernou membránou, obsahuje velké množství membránových struktur, rozmnožuje se nepřímým dělením (mitóza), patří sem všechny ostatní organismy – rostliny, houby, živočichové, prvoci, jednobuněčné i mnohobuněčné organismy.
Organismy tvořené prokaryotickou buňkou jsou vždy jednobuněčné a dělí se na dvě fylogeneticky odlišné skupiny (domény) Bacteria a Archea.
Organismy tvořené eukaryotickou buňkou mohou být jednobuněčné (prvoci, řasy, kvasinky) a mnohobuněčné (rostliny, živočichové, houby).