Buňka - 1.část - prokaryota

• Hyaloplazma - je při povrchu buňky, obsahuje málo, organel má vyšší hustotu.

• Granuloplazma – uvnitř buňky, nižší hustota, více organel, síť mikrotrabekulů – spojující veškerou struktruru buňky.

Organely

Cytoskelet – buněčná kostra, soustava vláknitých bílkovinných útvarů uvnitř cytoplazmy. Zajišťuje transport látek v buňce a její pohyb.

• Mikrotubuly – Duté trubice tvořené tubulinem.

• Mikrofilamenty – dvojité řetízky tvořené bílkovinou aktinem a myozinem.

Jádro = karyon = nukleus – Největší organela, na povrchu je jaderná membrána karyolema a uvnitř je jaderná hmota karyoplazma – tvořena hmotou jádra – chromatinem, ze které vnikají při dělení chromozomy. Základem chromatinu jsou nukleozómy = DNA + bílkoviny (nukleohistinové vlákno).

Hlavní funkce jádra jsou:

• Genetická

• Replikační (replikace DNA)

• Metabolická

Každý organizmus má v jádře konstantní počet chromozomů:

• Tělesné somatické buňky = diploidní sada 2N = 46 chromozomů

• Pohlavní buňky = gamety = haploidní sada 1N = 23 chromozomů (splynutím vzniká zygota)

Jadérko = nukleolus – uloženo uvnitř jádra v jaderné šťávě. Není ohraničeno membránou, obsahuje převážně RNA a bílkoviny. Je místem syntézy ribozomální RNA a cytoplazmatických ribozomů.

Ribozomy – kulovité útvary v cytoplazmě, vznikají v jadérku a jsou tvořeny RNA a bílkovinami v poměru 1:1. Vyskytují se volně v cytoplazmě nebo ER, funkcí je syntéza bílkovin.

Endoplazmatické retikulum – soustava sploštělých váčků a kanálků. Na drsné ER se váží chromozómy = proteosyntéza. NA hladké ER se neváží = syntéza lipidů a polysacharidů.

ER je propojeno s mitochondriemi a povrchem buňky, pomáhá převádět látky do místa určení, dále je buňkou využíváno jako skladovací prostor a regulační zařízení.

Golgiho aparát – Srpovité váčky a kanálky propojené s ER, jádrem a povrchem buňky. Uspořádání a množství bývá proměnlivé. GA slouží jako úpravna a třídilna materiálu z ER, dále slouží k vylučování přebytečné vody a odpadních látek odškrcováním váčků z GA. Vznikají tak lyzozómy a cytozómy.

Vakuoly – Jsou od cytoplazmy odděleny membránou (tonoplast), obsahují buněčnou šťávu. Obsahují enzymy zajišťující rozklad látek, dále obsahují zásobní látky (cukry, tuky), nebo jsou zásobárnou vody.

Cytozomy – váčky podobné lyzozomům, vznikají odškrcováním z ER nebo GA. Jsou u rostlinných i živočišných buněk. Obsahují enzymy sloužící k nitrobuněčnému trávení.

Semiautonomní organely

Mezi semiautonomní organely patří plastidy a mitochondrie.

Společné znaky:

• 2 membrány

• Vlastní DNA

• Vlastní ribozomy

• Syntéza vlastních bílkovin

Plastidy dělíme do následujících skupin:

• BEZBARVÉ – leukoplasty

• BAREVNÉ

• Fotosynteticky aktivní – chloroplasty, feoplasty, rodoplasty

• Fotosynteticky neaktivní – chromoplasty