Pojmy

- mateřská i dceřiná buňka mají stejné množství genetické informace a stejný počet chromozomů (čímž se významně liší od meiózy) - proto se mitóze také říká ekvační či také homotypické dělení.

Mitóza má celkem 4 fáze:

1) Profáze

- rozpuštění jaderné membrány a jadérek

- vznikají 2 centrioly -> vzniká dělící vřeténko (mikrofilamenta, mikrotubuly)

- z chromatinu a jadérek vznikají pentlicovité chromozomy. (Touto dobou je již dávno po S fázi a veškerý genetický materiál je tudíž znásobený. Chromozomy jsou zdvojené, jsou ale stále spojeny v centromeře, než budou v anafázi roztrženy). Přechodná fáze mezi profází a metafátí se někdy specificky označuje jako prometafáze.

2) Metafáze

- chromozomy se seřazují do rovníkové (ekvatoriální) roviny

- dělící vřeténko se navazuje na centromery chromozomů

- chromozomy zůstávají spojeny jen v centromerách

3) Anafáze

- roztržení chromozomů v centromerách zkracováním mikrotubulů dělícího vřeténka

- chromozomy putují k pólům buňky

4) Telofáze

- zánik dělícího vřeténka, despiralizace chromozomů, vzniká jaderná membrána a jadérka, počátek cytokineze.

Cytokineze - při cytokynezi vzniká přepážka mezi dceřinnými buňkami trojím způsobem:

a) Pučením typické pro některé prvoky, kvasinky. Na mateřské buňce se vytvoří pupen (nestejné množství cytoplazmy), který se oddělí a teprve později doroste.

b) Rýhováním živočišné buňky. Dostředivé dělení. Buňka se jakoby "zaškrtí" od krajů do středu.

c) Přehrádečným dělením rostlinné buňky. Přehrádka mezi buňkami vzniká od středu ke kraji. Odstředivé dělení.

Chromatin neboli jaderná hmota je komplex DNA a proteinů, které dohromady tvoří nukleohistonové (chromozomové) vlákno

- v jádře, kde neprobíhá jaderné dělení, se nachází chromatin ve 2 podobách: Heterochromatin - zbarví se tmavěji - není aktivní transkripce

Euchromatin - při barvení jadernými barvivy se jeví jako světlejší, čili transkripčně aktivnější část (vlákno je více rozvolněné)

Stavba chromatinu:

DNA

Specifické proteiny - Histony a nehistonové proteiny

Meiotické neboli redukční dělení (heterotypické):

- vznik haploidních buněk (pohlavních)

- cílem je zajistit, aby buňka získala polovinu genetického materiálu - mateřská buňka 2n chromozomů, potom dceřinné buňky budou mít n chromozomů

- původní počet 2n CH se obnoví až splynutím dvou gamet v průběhu oplození

- další rozdíl oproti mitóze –výsledkem jsou 4 buňky (oproti 2 buňkám u mitózy)

- meióza má 2 hlavní fáze - 1. a 2. meiotické dělení

1. Meiotické dělení

- homologní chromozomy tvoří v ekvatoriální rovině tzv. tetrády - může mezi nimi dojít k rekombinaci genetického materiálu (crossing-over - výměna genů mezi homologickými, avšak nesesterskými chromatidami).