Cytologie

1.

Cytologie

Buňka – základní stavební a funkční jednotka všech organismů, je schopna samostatné

existence a výkonu všech základních životních funkcí, vlastní genetický a

proteosyntetický aparát a metbolický systém

velikost a tvar: eukaryotická buňka – 0,01 – 0,1 mm,

prokaryotická buňka – nejmenší a nejjednodušší – mykopkazmata: 0,5 – 1

mikrometr

největší: vajíčka u člověka 0,2 mm, u pštrosa 75 mm, chlupy bavlníku až 5 cm

Chemické složení: prvkové: makrobiogenní prvky ( O, C, H, N, S, P, Ca, Fe, Na, K, Mg, Cl )

sloučeniny: voda (60-90%), anorg.látky (0,5 –3%),

organ.látky (10-40%): bílkoviny, NK, sacharidy, lipidy

Rozdělení: Prokaryotická buňka – bakterie, sinice, prochlorophyta

Eukaryotická buňka – živočišná, rostlinná, hub

Srovnání prokaryotická a eukaryotická buňka

Buňka prokaryotická

- jednodušší než eukaryotická, menší,

- vnitřní prostor není členěn x tylakoidy

- cytoplazma – koncentrovaný roztok obsahující molekuly organických a

anorganických látek, vyplňuje obsah buňky, probíhá metabolismus

- jaderná hmota (nukleoid, bakteriální chromozom) – volně v cytoplazmě, není

ohraničena jaderným obalem, jediná do kruhu stočená dvoušroubovice

molekuly DNA (oba konce jsou na rozdíl eukaryotické buňky spojeny),

replikuje se,

u sinic tvoří více molekul DNA tzv. Nukleoplazmu

Chromozom – jediný dvojřetězec DNA spojen do kruhu

- jeden počátek replikace – při dělení se začne opisovat na obě strany a

skončí se na opačném konci

- geny za sebou uspořádány tak, jak jsou odpovědné za reakce

následující za sebou (ve funkčních jednotkách)

- mezerníky (nesmyslné kodony) – ribozom podle nich pozná, kde

končí jednotlivé bílkoviny

- bez jaderné membrány – ribozomy mohou během transkripce nasedat

- - mnhokrát přepis

- plazmidy – malé do kruhu uzavřené molekuly DNA, obsahující geny, které nejsou

nezbytně nutné k přežití (tvorba oxinů, rezistence proti antibiotikům)

- může se začlenit do chromozomu

- bakterie si ho mohou předávat mezi sebou

- buněčné povrchy – Buněčná stěna ( tuhý obal, uděluje buňce tvar, mechanická

ochrana před vnějšími vlivy – peptidoglykany)

- grampozitivní (silná BS) a gramnegativní (tenká BS, vnější

membrána)

- Cytoplazmatická membrána (selektivně propustná, regulace

transportu látek mezi buňkou a okolím,

dvojvrstva z fosfolipidů – řetězce mastných kyselin

(hydrofobní konce směřují k sobě)

- fosfátové části (hydrofilní konce

směřují od sebe)

bílkoviny- zanořeny do vrstvy fosfolipidů)

- ribozomy – tělíska v cytoplazmě v nichž probíhá ztvorba bílkovin, menší než u E.B.,

- velikost dána pomocí sedimentačního koeficientu (PB – 70 a EB – 80

svedbergů), pomocí zcentrifugování, nejtěžší mají největší rychlost

- pozdro – slizovitý útvar (bílkovina + polysacharid)

- glykokalyx (polysacharid) – umožňuje přichycení na různé povrchy