histologie
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
PERIOST
Kryje povrch kosti. Chybí v místě spojení kloubní chrupavky s kostí.
Skládá se ze tří vrstev – střední vrstva - osteogenní buňky – zodpovědné za růst kosti do šířky.
*geneos = řecky zrozen
ENDOOST
Tenká vazivová vrstva na povrchu dutin kostí, vyplněných kostní dření.
B) Spongiózní kost
Je tvořena kostními trámci, uspořádané na způsob houbovité struktury.
Prostory mezi trámci jsou vyplněny kostní dření.
Dlouhé kosti
Složeny ze střední části = diafýza a koncových částí = epifýz. Diafýza je tvořena kompaktní kostí. Uvnitř je dutina vyplněná kostní dření
Epifýzy nasedají na konce diafýz. Jsou tvořeny spongiózní kostí. Pouze na povrchu tenká vrstva kompaktní kosti.
Krátké kosti
Uvnitř je spongiózní kost, na povrchu je tenká vrstva kosti kompaktní. Např. zápěstní kůstky či obratle
Ploché kosti
Na vnějším i vnitřním povrchu mají kompaktní kost. Mezi těmito vrstvami je různě tlustá vrstva spongiózní kosti (tzv. diploe)
Např. kosti lebeční
Kostní dřeň
Nachází se v:
Dřeňovém kanálu dlouhých kostí
Větších Haversových kanálech
Sklípcích houbovitých kostí
Často je zde krvetvorná tkáň (hematogenní)
Červená kostní dřeň
Vysoká hemopoetická aktivita (krvetvorná)
Při narození – ve všech kostech do 5 let, v průběhu dospívání je nahrazována žlutou kostní dření (převažují tukové buňky)
V dospělosti je pouze v tělech obratlů, žebrech, prsní kosti a kostech pánevních
ŽLUTÁ KOSTNÍ DŘEŇ
Vyplňuje v dospělosti dřeňové kanály dlouhých kostí. Tvoří ji tukové vazivo. Tato tkáň má nízkou hemopoetickou aktivitu. Dokáže se v případě potřeby přetvořit na červenou kostní dřeň.
Šedá kostní dřeň
Je průsvitná, vzniká ze žluté dřeně ztrátou kostního tuku.
Typická pro pozdní věk.
Osifikace = tvorba kostní tkáně
A) Desmogenní osifikace
= tvorba kostní tkáně z vaziva- kosti lebeční, kost klíční
B) Chondrogenní osifikace
= tvorba kostní tkáně z chrupavkového modelu kosti, kdy je chrupavka nahrazována kostní tkání
V procesu osifikace se uplatňují (pracují proti sobě):
Osteoblasty
Buňky, které vylučují osteoid – nemineralizovanou kostní hmotu (matrix)
Postupným zaléváním osteoblastu do kostní hmoty se osteoblast přeměňuje na osteocyt
Osteoklasty
= obrovské mnohojaderné buňky, dosahují velikosti až 100μm, jsou schopné pohybu. Tyto buňky jsou schopny odbourávat kostní tkáň.
Rozvolňují kostní matrix (opačná funkce jako osteoblasty).
Průběh osifikace:
1. Primární osifikace
= vzniká primární kost
2. Sekundární osifikace
Dotváří se tvar a vnitřní struktura kosti.
Chondrogenní osifikace
=enchondrální osifikace (je na podkladě chrupavky) – osifikuje většina kostí skeletu lidského těla
Desmogenní osifikace
Vyvíjejí se ploché kosti lebky, kosti obličeje včetně dolní čelisti a klíční kost