vyluč soustava

Močovod (ureter)

• Délka 25-30cm

• Sliznice močovodu je kryta vícevrstevným přechodným epitelem, který se dobře přizpůsobuje změnám objemu

• Močovody ústí zezadu do močového měchýře

• Zúženiny močovodu

  • Zajímavé z hlediska zaklínění ledvinového kamene

  • 1. zúžení – při odstupu z ledvinné pánvičky

  • 2. zúžení – při křížení s a.iliaca communis – v místě bifurkace na a.iliaca interna et externa

  • 3. zúžení – v místě vústění do močového měchýře

Močový měchýř – vesica urinaria

• Vtékání moči není pasivní děj.

• Moč se hromadí v močovém měchýři. Tlak v močovém měchýři stoupá až při naplnění 350-400ml.

• Tehdy se začíná močový měchýř pravidelně stahovat, což vede k pocitu nucení k močení.

• Močový měchýř se může naplnit až do objemu 700-800ml. Tehdy již nelze močení oddálit.

• Při dalším naplňování močového měchýře může tlak hladké svaloviny močového měchýře překonat tlak svalů močového měchýře a dochází k samovolnému (reflexnímu) procesu močení (mikce).

• Centrum této reflektorické činnosti je v páteřní míše (segment S2-S4)

• Kontrola močení se ustavuje v prvních 3 letech po narození.

• Močový měchýř nemá vlastní svěrač – za udržení je odpovědný sval uložený ve stěně močové trubice – musculus urethralis

Močový měchýř - sliznice

• Je tvořena tzv. přechodným epitelem (označuje se jako urotel).

• Prázdný močový měchýř – 4-8 vrstev kubických buněk

• Naplněný močový měchýř – epitel se oplošťuje 2-4 vrstvy dlaždicového epitelu

Močová trubice - uretra

• Odvádí moč pryč z těla

• Odvod moči regulují dva svěrače

  • 1. vnitřní svěrač – nejde ovládat vůlí

  • 2. vnější svěrač – je vůlí ovladatelný

• Délka uretry u žen 4cm, u mužů – 12-25cm

Ženská uretra

• 4cm dlouhá, 6-8 mm široká – hvězdicovitý průřez (odpovídá horní části mužské uretry)

• Díky malé délce a tvaru – je snadným vstupem infekce močových cest (mnohem častější u žen)

Mužská uretra

• Délka 12-25cm, vychází z močového měchýře, prochází prostatou, vstupuje do penisu a končí v žaludu otvorem – ostium urethrae externum

• Před vstupem do penisu ústí do uretry tzv. Cowperovy žlázy (obdoba Bartholiniho žlázám samic) – obohacují ejakulát a zvyšují životnost spermií

Onemocnění ledvin

1. Inkontinence

   • Samovolné unikání moči

   • Častější u žen než u mužů

   • Ženy mají častěji oslabené svaly pánevního dna po porodech

   • Častá inkontinence je u starých lidí (demence)

   • Příčinou inkontinence může být také úraz – poškození mozku či míchy

2. Reflux - moče

   • Moč se vrací z ureterů zpět k ledvině. Nedostává se nebo špatně do močového měchýře.

   • Označuje se jako vezikouretrální reflux

   • Vyskytuje se u pyelonefritid nebo u vrozených vývojových vad (zúžení nebo uzávěr ureteru).

   • Léčba – chirurgicky, případně podávání léků (dlouhodobé), zabránění zánětů ledvin způsobených případným bakteriálním onemocněním.

3. Ledvinné kameny - nefrolithiáza

   • Příliš koncentrovaná moč může krystalizovat a na tyto části se mohou navázat další soli – z drobných krystalků tak mohou vznikat ledvinné kameny

   • Kameny se mohou vyskytovat – ve sběrných částech ledvin, v močovodech nebo močovém měchýři.

   • Mohou se dát do pohybu a zejména v močovodech se mohou vzpříčit a vyvolat obrovské bolesti – ledvinná kolika

4. Nefrolithiáza

   • Problém, pokud jsou kameny větší než 2-3mm

   • Mohou se vzpříčit v močovodu či ledvinné pánvičce a bránit odtoku moči – dochází natahování ledvinné pánvičky – vede ke křečím (v boku, podbřišku, tříslu) = renální kolika

   • Kameny jsou ostré – obrušují epitel vylučovací soustavy a v moči se často vyskytuje krev (hematurie)

   • typy

     • 1. Šťavelan vápenatý

     • 2. Fosforečnan vápenatý (uveďte vzorce)

     • lidé trpící metabol. chorobami, mohou mít kameny z kyseliny močové či cystinu

5. Pyelonefritis

   • Akutní infekce sběrného systému ledvin

   • Může být spojena s infekcí močového měchýře

   • Postižen je především renální parenchym

   • Příčinou je přítomnost bakterií, vysoké horečky – nad 380C

   • Nebezpečná zejména pokud probíhá v ledvinném parenchymu – nebezpečí zjizvení tkáně, vznik chronické hypertenze

6. Scintigrafie ledvin

7. Glomerulonefritida

   • Zánět filtračních jednotek ledvin (glomerulů)

   • Často souvisí s autoimunitním procesem

   • Rozdělují se na akutní a chronické – jaký je rozdíl?

   • Projevem glomerulonefritid může být nefritický a nefrotický syndrom

   • Glomerulonefritida a syndrom

     • Nefritický

       • Narušení filtrační schopnosti vede k propouštění červených krvinek poškozenými glomeruly

       • Dochází rovněž ke zvýšení krevního tlaku

       • Dochází ke zvýšenému výskytu bílkovin v moči (ne v takové míře jako u nefrotického syndromu)

     • Nefrotický

       • Poškozené membrány glomerulů propouštějí větší množství bílkovin (větší ztráty bílkovin více jak 3g denně)

       • Nedostatek bílkovin v organismu vede k vysoké hladině cholesterolu, otokům a vyššímu riziku vzniku krevních sraženin

   • Léčba

     • Pravidelné kontroly, pokud se jedná o autoimunitní chorobu, léčí se imunosupresivy – léky tlumící imunitu – kortikoidy.

     • Pokud přejde nemoc do stadia akutního či chronického selhání ledvin – je nutné zahájit dialýzu.

     • Ta může být dočasná nebo trvalá (do doby transplantace ledviny)

8. Hemodialýza

   • Nastupuje v případě selhání ledvin

   • Procesem jsou odstraňovány zplodiny metabolismu (K+, močovina, nadbytečné množství vody), které provází selhání ledvin

   • Dialyzační přístroj se označuje jako „umělá ledvina“