1.20. Smyslova ustroji

20. Smyslová ústrojí

• Čidlo, receptor

• Fylogenetický vývoj

• Smyslové orgány člověka

• Komunikace živočichů

• Význam pro život organismů

Smylová ústrojí poskytují CNS informace o vnější a vnitřní prostředí. Čidla neboli analyzátory vybírají z prostředí podněty (mechanické, chemické, tepelné, elekromagnetické).

Čidlo (analzátor) se skládá ze 3 částí:

1. Z periferního konce se specializovanými buňkami s vysokou citlivostí (= receptory)

Rozlišují se na :

1. exteroreceptory = přijímají podněty z vnějšího prostředí

2. interoreceptory = přijímají podněty z vnějšího prostředí

3. proprioreceptory = přijímají podněty ze svalů, šlach a kloubů

4. chemoreceptory = zachycují chemické podněty

1. Z dostředivých nervových drah – spojují receptory s mozkovou kůrou, tato spojení jsou tvořena 3 neurony:

1. z neuronu vedoucího vzruch do míchy, do prodloužené míchy nebo středního mozku

2. z neuronu vedoucího vzruch dále do talamů mezimozku

3. z neuronu vedoucího vzruch z talamu do mozkové kůry

1. Z korové části, kde je prováděn rozbor (analáýza) informace

Celkem rozeznáváme 5 smyslů : čich,hmat, zrak, sluch, chuť

Všechny tyto smysly jsou vykonávány prostřednictvím smyslových orgánů

1. ZRAKOVÉ ÚSTROJÍ

Fylogeneze:

Světlo je zachycováno zrakovými čidly

• Prvoci: světločivná skvrna (stigma) – z mnohobuněčných mají vnímání světla na nejnižší úrovni (rozlišení světlo/ tma)

• Kroužkovci: vnímají světlo prostřednictvím faosomů (= světločivné buňky rozptýlené v pokožce – rozlišení světla/tmy), (př. žížaly jsou fotofobní)

Se stupněm vývojové dokonalosti dochází k zanořování sítnice:

• medúzy: ploché oči

• ploštěnky: miskovité oči

• měkkýši: pohárkovité oči

• členovci: složené oči – mozaikovité vidění

• hlavonožci, obratlovci : komorové oči = nejdokonalejší

• nižší obratlovci – zaostření komorového oko se provádí posunem čočky k sítnici

• vyšší obratlovci (člověk) – zaostřování změnou tvaru čočky (akomodace čočky)

• oči chráněny víčky – obojživelníci, plazi, ptáci – mají navíc 3. víčko - mžurku

Ontogeneze: oko je orgán smíšeného původu

• rohovka+ čočka z ektodremu (vnější zárodeční list)

• sítnice vychlípenina mezimozku

• ostatní části oka jsou z mezodermu

Lidské oko:

• koule oční uložena v očnici, v tukové tkáni

• 3 vrstvy : povrchová (bělima+ rohovka), střední cévnatá (cévnatky+ řasnaté těleso+ duhovka), vnitřní vrstva (světločivná sítnice)

• Bělima – tuhá, bílá, vazivová blána, která tvoří 4/5 povrchové vrstvy oční koule. Ve předu přechází v rohovku a vzadu jí prostupuje zrakový nerv. Na bělimu se upínají okohybné svaly.

• Rohovka – přední, průhledná, povrchová vrstva oka, bez cév, obsahuje hodně nervových zakončení. Její povrch chrání tenká vrstva slz, které jsou produkovány z vývodů slzných žláz ústících do spojivkového vaku.

• Cévnatka – tvoří zadní 2/3 střední vrstvy oka, bohatě cévně zásobená, zásobuje sítnici. Je červenohnědé barvy – červená (krev v cévách), hnědá (hnědé pigmentové buňky). V předu vybíhá v řasnaté těleso s mnoha výběžky.

• Řasnaté těleso – složeno z vaziva a hladkého svalstva, má mnoho výběžků, na nichž je zavěššena čočka. Stahy hladkého svalstva způsobí zakřivení (akomodaci) čočky. Před řasnatým tělesem se zdvihá kruhová clona – duhovka.

• Komorová voda – vzniká z krve, která protéká kapilárami řasnatého tělesa. Vyplňuje přední a zadní komoru mezi rohovkou a čočkou.

• Duhovka – kruhovitý terčík, clona z hladké svaloviny, umístěna před řasnatým tělesem. V jejím epitelu se nacházejí pigmentové buňky, na jejichž základě jsou oči barevné (nejméně pigmentu – modré oči), na barvu očí má vliv rovněž genetika. Uprostřed duhovky se nachází zornice. Hladká svalovina se stahuje a uvolňuje v závislosti na množství světla (= tzv. zornicový reflex)

• Zornice – kruhová clona, uprostřed duhovky, která reguluje množství světla, které dopadá na sítnici. (Za světla, zornice zúžené, dochází ke stahu hladké svaloviny duhovky / za tmy, zornice rozšířené, dochází k uvolnění hladké svaloviny, zornice se snaží zvýšit množství světla, které proniká do sítnice)

• Čočka – pevná, čirá, rosolovitá hmota. Je dvojvypuklá, tlustá 4mm. Je zavěšena na výběžcích řasnatého tělesa, jejichž tahem dochází k akomodaci čočky. Čočka se zplošťuje při pohledu do dálky. Čočka se vypoukne při pohledu na blízko.

• Přední a zadní komora – prostor mezi rohovkou a čočkou, který je vyplněn komorovou vodou a rozdělen duhovkou. Přední komora je mezi rohovkou a duhovkou / zadní komora je mezi duhovkou a čočkou.

• Sklivec – vodnatý, rosolovitý roztok, který vyplňuje prostor mezi čočkou a sítnicí. Je součástí optického systému oka.

• Sítnice – tvoří vnitřní vrstvu oční koule, je tvořena 4 vrstvami buněk. Vystýla vnitřní povrch cévnatky, je zásobena cévnatkou. Vrstva přiléhající k cévnatce je tvořena pigmentovými buňkami. Další vrstva je tvořena světločivnými buňkami – tyčinkami a čípky. Další dvojvrstva je tvořena bipolárními buňkami, které převádějí vzruchy z tyčinek a čípků na 4. vrstvu. Čtvrtá vrstva je tvořena nervovými buňkami, jejichž neurity prostupují oční koulí a napojují se na zrakový nerv, který vede vzruch do zrakového ústředí mozku – do středního mozeku – čtverohrbolí – a odtud do týlního laloku koncového mozku.

• Slepá skrvna – součást sítnice, je místem, kde z oční koule vystupuje zrakový nerv. Neobsahuje ani tyčinky, ani čípky.

• Žlutá skvrna – součást sítnice, je místem nejostřejšího vidění. Obsahuje pouze čípky.