1.22. Vznik a kontinuita zivota s ohledem na antropogenni vlivy na biosferu

Mikroevoluce se projevuje v krátkých časových úsecích, lze je ověřovat a v přírodě pozorovat / speciace a makroevoluce jsou, historické, neopakovatelné

TEORIE:

1. ŠKOLA DILUVIANTISTŮ – 18. stol., nálezy zkamenělin jsou pozůstatky živočichů, kteří zahynuli při biblické potopě světa (R. Hooke zastával názor, že se potopa několikrát opakovala)

2. PALEONTOLOGIE = poč. 19. stol., zakladatel: Cuvier – zavedl do paleontologie používání Linnéova botanického a zoologického systému

3. LAMARCKISMUS = autor: J. B. Lamarck (přelom 18. /19. stol.) – francouzský přírodovědec

• 1. ucelená teorie evoluce

= ORGANISMY SE AKTIVNĚ PŘIZPŮSOBUJÍ MĚNÍCÍM SE PODMÍNKÁM

• Všechny organismy mají vrozenou schopnost a vůli po pokroku ke složitějším a dokonalejším formám a jednají tak, aby se vyrovnaly s nároky prostředí a přežily jeho změny

• prostředí samo změny nevyvolává, ale vzbuzuje potřebu změny u organismů samých

• nově získané znaky jsou dědičné a předávají se na další generace

1. DARWINISMUS = autor: Charles Darwin – anglický přírodovědec, ovlivněn Ch. Lyellem

• názory Lyella:

• změny, kterými prošla zemská kůra během svého vývoje, byly postupné a nelišily se od současných změn

• postupná výměna flór a faun v průběhu minulých geologických období

• Ch. Darwin – zúčastnil se průzkumné cesty kolem světa – studium geologických a biologických jevů v mezinárodním měřítku, na základě svých poznatků zformuloval teorii evoluce = DARWINISMUS

• hlavní hybná síla evoluce = PŘÍŘODNÍ VÝBĚR = přežívají pouze jedinci, kteří jsou nejlépe přizpůsobení danému prostředí a nejúspěšnější při reprodukci

• tempo evoluce se děje = GRADUALISTICKY (postupně, pozvolně, nepřetržitě)

• předpokladem pro výběr – PROMĚNTLIVOST ZNAKŮ ORGANISMŮ (INDIVIDUÁLNÍ VARIABILITA) – existuje v rámci druhu i v rámci generace, jedinci se od sebe liší svými znaky a vyhrává ten, který se svými individuálními odchylkami dokáže nejlépe přizpůsobit a přežít v daných přírodních podmínkách

• potomky plodí hlavně nejlépe přizpůsobení jedinci a tím přenášejí své genetické vlastnosti do ostatních generací

• individuální rozdíly se s odstupem generací zvětšují = ROZDÍLY DRUHOVÉ

• DIVERGENCE = větvení vývojových linií, vzdálení potomci téže výchozí formy, kteří jsou značně odchylní od výchozí formy

pozn. Darwinovo dílo vzbudilo obrovský zájem, ale setkalo se i se silným odporem, hlavně kvůli vztažení evoluce i na člověka

1. NEODARWINISMUS = MODERNÍ SYNTETICKÁ TEORIE EVOLUCE

= vznikl později, spojení DARWINISMU (= nauky o vzniku druhů přírodním výběrem) + MENDELISMU (poznatky molekulární biologie, genetiky a cytologie)

Základní mechanismy evoluce:

1. ČETNOST VZNIKU MUTACÍ = vzniká-li opětovně nová mutace, může po určitém počtu generací zcela nahradit původní alelu (ve velké populaci je četnost vzniku nové mutace jen malá a málo významná) – př. alela 1 snižuje během generace svou četnost, protože butuje v alelu a

2. MIGRACE GENŮ = v důsledku mezipopulačního křížení, příčinou jsou migrace jedinců z jedné populace do druhé.

3. GENETICKÝ POSUN= náhodná změna frekvence alel. Jen malý vzorek z celkového množství gamet se uplatní při rozmnožování. Průměrné vlastnosti tohoto vzorku se mohou lišit od rodičovské generace a tento posun se během generací může stupňovat (výrazněji se může uplatnit pouze u malých populací)